HYMNA KRÁSE.

HYMNA KRÁSE.
A siné a rudé pochodně blesků nám na cestu svítit budou. Jdu za Tebou, za Tebou, v své extatické touze, s čelem rozžhaveným, rukama rozpiatýma po bělostných cípech Tvého vlajícího pláště, očima upřenýma v temno, kde mizíš, kam unikáš, fantóme světlý, fantóme nádherný nejsvětější Krásy! Jdu za Tebou... A půjdu. Celý svůj život, po skalách a propastech, v oblačných výších ledovců, 8 v špinavých bahnech velkoměst i v bouřných pustinách neznámých moří... Vím. Budeš unikat. Prchat mi budeš. Ale já půjdu. Za Tebou půjdu, za Tebou poletím v prázdnotu kosmu, za Tebou poletím od hvězdy k hvězdě, na rtech tu hromovou píseň své vášnivé lásky k Tobě! A já Tě dostihnu, k sobě Tě strhnu a polibek žhavý rtů hříšných a smrtelných já vtisknu v čela Tvého bělost nesmrtelnou! A přece-li ochabne síla mých paží a já budu padat, s pláčem a zoufáním řítit se do hlubin, Tvé zázračně bílé nohy obejmu v křečích 9 a s mrtvolou bledou a zkrvácenou milence šíleného Ty poletíš dále v prázdnotu kosmu... A siné a rudé pochodně blesků nám na cestu svítit budou. 10