JDI...

Hanuš Jelínek

JDI...
Jdi, s cesty mi jdi a oči zavři, ať zpět mne nevolají... přestal hračkou být a bibelotem, jenž krášlil salon tvůj, a papirosou, již jsi kouřila a jíž si hrály nervosní tvé prsty, a děckem churavým, jež do klína ti kladlo svou hlavu blouznivou a steskem plakávalo... Jdi, jdi a hleď už nepřijít mi v cestu! Já mohl bych se přece zapomenout, na dobré vychování zapomenout 44 a zapomenout na galantnost k dámě, vrhnout se na tě, srazit tebe na zem, jak kočku tě udávit, uškrtit, ubít, a v šílené radosti, v běsnění zmaru nad tebou tančit tarantellu divou... Pak... možná že bych klek’ a nad tvým tělem plakal, a plakal hořce pro tvé mrtvé oči, pro vonné tělo tvé a zlaté tvoje srdce, jež svoje jméno slýchával jsem zpívat, pro naše dítě nikdy nezrozené, pro naše slzy, pro ztracenou něhu... 45