TAK SAMI.

Hanuš Jelínek

TAK SAMI.
Bez krve tenkrát zlaté slunce zapadalo a zmírající den jak by se usmíval. Nám v duších mladé štěstí vonělo a hřálo, s hor příští noci dech nás tiše ovíval. Tak sami byli jsme, tak sami tam v té dáli a kolem cizí lid a cizí zvuky jen. My plaše vstoupili v ten temný koutek malý, jenž naší lásky svitem měl být vyzlacen. To štěstí bezměrné, jež v duších se nám třáslo, ta vášeň šílená, jež námi zachvěla, když v lůžko jsem tě nes’, tvým dechem světlo zhaslo, a nahá krása tvá jen do tmy voněla...! – – – – – – – – – – – – – – A ráno zlaté světla proudy zazvonily – kdy stínů mizících zní hudba tesklivá – 13 o sílu údů mých a tvojich mramor bílý, dvou Olympanů mladých těla zářivá... 14