SETMĚLO SE.

Hanuš Jelínek

SETMĚLO SE.
I.
Var krve zpěněné dnes ke dnu tiše uleh’, jen hlava bolí. Myšlenek v ní roj jak v parném dnu kdy včely bzučí v úlech a v srdci děs a v duši nepokoj. Nám fantóm slávy ohlodaly myši, po pyšných palmách zbyly pahýly. V náš prázdný pokoj mrazivý chlad čiší, stesk zoufalý, když den se nachýlí. Včera jsi hýřil. Sebe sama šálil a lživá slova šeptal v ouška žen a líbals je a dech tvůj vášní pálil... Dnes sedíš sám a chud a přemožen, horečná hlava do dlaní tě pálí, ty stěží dusíš v prsou vzlyk a sten, 64 nemužné slzy z očí se ti valí... Ecco uomo! Ejhle, cabotin! 65 II.
Veliká, bez konce boží je sláva, široký, daleký boží je svět. V devátém království, slunce kde vstává, podivný roste tam, čarovný květ. V devátém království uprostřed moří, podivný roste tam, čarovný květ. V sluneční záplavě do zlata hoří jednou jen jedinkrát za tři sta let. Veliká, bez konce boží je sláva. V devátém království kouzelný květ, a kdo ho uhlídá, rozbolí hlava, srdce ho rozbolí, plakal by hned. Zřel jsem jej. Duši mi sevřelo hoře. Chodím jak zmámený, smuten a bled. Přejdu já hory a přebrodím moře, utrhnu podivný, čarovný květ. 66 Veliká, bez konce boží je sláva. Široký, daleký boží je svět. V devátém království, slunce kde vstává, podivný roste tam, kouzelný květ. 67 III.
Ty drobná bytosti s tím velkým bílým čelemčelem, teď v poduškách svých vonných klidně spíš... Já ublížil ti nejvíc v světě celém a vím: ty přece, přece odpustíš. Oh, ty to víš... Já mnohou bouři prožil a hřešil, že až hořko vzpomínat. Teď už bych rád svou hlavu v klín ti složil a tiše bych se chtěl ti zpovídat... a říci ti, jak často jsem se ploužil jak raněný, jenž ztratil v bitvě štít, a vysílen jak častokrát jsem toužil tvé dobré ruce slzou pokropit... a říci ti, co smutných poblouzení jak bludiček mi v duši vzplanulo, a čekat pak, až slovo odpuštění s tvých sladkých rtů by v duši skanulo... 68 Tak tiše čekat, čelo nakloněné a hlavu skrytou ve tvůj měkký klín, bys neviděla oči zamlžené lítostí hořkou ze spáchaných vin... Hleď, v úzkostech já znám se ke svým vinám, v tvé ruce kladu bludný život svůj... Po prvé v žití k prosbě ruce spínám: Můj smutek a mou bídu ulituj... 69
Básně v knize Květnové noci:
  1. Au lecteur des deux volumes de vers de l’auteur.
  2. HYMNA KRÁSE.
  3. A POMALU TAK SVĚTLA ZHASÍNALA.
  4. TAK SAMI.
  5. ZHASLO.
  6. OJ, BUDU ZPÍVAT.
  7. V TOUZE.
  8. PÍSEŇ O NEBI, HVĚZDÁCH, SCHUMANNOVI A MÉ ŽENĚ.
  9. ET ERIT IN DIE ILLA LUX MAGNA.
  10. USNULA...
  11. DE PROFUNDIS.
  12. GRIMASSU POTUTELNOU.
  13. VESTÁLKO MOJE...
  14. TA TVRDÁ SLOVA.
  15. SALAMMBÔ.
  16. FRAGMENT.
  17. POZDĚ.
  18. DRAMA.
  19. IMPROVISACE.
  20. PARABOLA.
  21. PODVEČER.
  22. JDI...
  23. TESKNO.
  24. MSTITELKA.
  25. RESURREXIT.
  26. SILNÉ JAKO SMRT.
  27. TO PTÁCI ZPÍVALI...
  28. CABOTIN.
  29. MARIETTE.
  30. PŘÍTELI.
  31. V PODZIMNÍ NOCI.
  32. SETMĚLO SE.
  33. ZA KRÁSOU.