POZDĚ.

Hanuš Jelínek

POZDĚ.
A můžeš prosit, můžeš ruce spínat a v prosbě zvedat bílá ramena a naříkat a zoufale se svíjet a tiše vzlykat, duše zlomená, je pozdě už a nelze jít už zpátky. Je šelma volná, praskly okovy. Kříž udělej a otčenáš se modli! Krev lidskou zvětřil tygr hladový! Tvé hrdlo z atlasu je měkké, bílé, však pozdě je. Už sotva vykřikne. Jen jeden šelmy skok – a potom ticho – a rudá krev tvá z něho vystřikne. TedTeď pláče nech a osuš tvoje oči: toť efekty otřelé z divadla: Své dej mi rty a svoje dej mi tělo, když už jsi duší peklu propadla... 38