DRAMA.

Hanuš Jelínek

DRAMA.
To bylo v máji. Do našich pustých cest v těch nocích padla teskná hudba hvězd, a v nocích těch, kdy květů voněl sníh, tě potkal já, tvé štěstí a tvůj hřích. Ty’s žíznila. A já? Já hlady mřel. Dál? To je známo: Dotek horkých čel, kus šílenství a pláč a vzlyk a smích – jak známo to z románů francouzských. Tak, jako vždy. Lui, Monsieur et Madame. Oh, milostivá, do nožek vám padám... Já potkal tě, když květů voněl sníh, tvé štěstí jediné a jediný tvůj hřích. 39