VI. Já klnu někdy osudu,

Alois Jirásek

VI.
Já klnu někdy osudu,
Já klnu někdy osudu,
že mnou tak divně zmítá, že zhasí každé světélko, co nadějí mi kmitá.
Když ale na tě pohledím, tu žehnám ruce jeho, tys všecko mi a neznám víc života bouřlivého.