NA RYZEMBERCE

Alois Jirásek

NA RYZEMBERCE
Hrad Ryzemberský smutný, zamyšlený, a marně skrývá křovím svoji bídu. Již nikdo nesmaže mu věků čteny a nikdo nevzbudí ho z mrtva klidu. Čas jemu všechno vzal, však staré slávy zář plane mu kol ponížené hlavy a každý rok je plný hlaholů, kdy jako bouře pod ním na dolu ven ženou Husité křižácké davy. Pak ticho zas; noc v šero své kraj halí, zas v hradě smutno a kol po Šumavě; kol po Šumavě, dál až v šeré dáli, a všude teskno po dávné je slávě. Čas bojovníků zašel. Dol a horu již nerozzvučí zvuky jejich choru. – Hrad Ryzemberský smuten, zamyšlen; v stín jeho uložil se slávy sen, a hymnus volnosti zní kol jen v boru. – – 1876.