BALLADA KŘIŽÁCKÁ.

BALLADA KŘIŽÁCKÁ.
Pan rytíř Kuneš z Pappenštejna ve chvíli krásné odvahy, když hořel touhou první bitky, meč k boku připásal si břitký na Saraceny, na vrahy. Již hořel touhou rubat hlavy a zaslíbenou vidět zem, tož rozloučit se musil nyní i s fešáckou svou hospodyní – bylť totiž starým mládencem. Pan rytíř Kuneš z Pappenštejna však opanoval vnitřní žel, a třeba mnoho v srdci zkouší, statečně vyjel na bělouši, však přec se pořád ohlížel. A čím dál, níže klonil hlavu a víc byl smuten, divná věc, měl v srdci muka pořád stejná pan rytíř Kuneš z Pappenštejna, ctný pán a starý mládenec. Ach, kdo ví, zpátky-li se vrátí, po čertech zlý měl v noci sen, (onť se sny vůbec míval potíž), a dneska se mu zdálo totiž, že nos mu uťal Saracen. Hoj, páni bratři už se sjeli, však zbledl náhle rytíř náš, 99 pan rytíř Kuneš, starý panic, a děl, že je mu dneska nanic, a že pojede zítra až. Prý hlava, tento, kdesi cosi, pan rytíř trpí závratí, a zuby prý mu trnou, běda, – a ne a ne, a jinak nedá, a jak rtuť se vytratí. Den druhý minul i den vterý, zub stále bolel neblahý. Až hanba páni bratři kleli, a, jakáž pomoc, sami jeli na Saraceny, na vrahy. 100