Svět nejmladších.

Svět nejmladších.
Svit jara náhle na vše sedne a přec se zima vrací z cest. Tři hodiny jsou odpoledne a krásně jako z jara jest. Tři hodiny! Tu v korso našenaše, že chodník pro ni nestačí, se projíti té chvíle plaše jde honorace nejmladší. [26] Jde pospolu, tu onde v párku, jde mlčky kolem smavá druž, na loktech chův i ve kočárku anebo pěšky cape už. Jde, upřeně kams v prázno hledí a kol se dívá jako v snách – – Zdar vám, vy andílkové bledí, vy větší i vy v peřinkách! Zdar vám, vy mladí, švarní páni, již krášlíte tu korso nám a v sukénky jste oblékáni, dík něžným vašim matinkám! Zdar vám, vy švarné, čacké děvy, – ó příštích bohyň zářný jas! – z nichž dosud ještě žádná neví, jak skloňuje se der die das! Ó slečinky vy drobné, sporé, jichž nenudí náš nudný věk, jen vy jste pravá jeunesse-dorée, vy zlato svojich matinek! 27 Vás obléknou si doma samy a polibků se strhne proud, než s řasnatými pláštěnkami si Prahu jdete prohlédnout. Tak jdou vás řady nepřehledné, vy svěží jaro velkých měst. Tři hodiny jsou odpoledne a krásně jako z jara jest. Zde pro nás druhé místa není, ni pro vás chodník nestačí, nejmenší naši gentlemani, vy krásotinky nejmladší! Svit slunce zlatý tiše padá, svět nejmladších se prochází, – ó kéž ten paprsk, chaso mladá, tě celým žitím provází! 28