Milostpaní.

Bohdan Kaminský

Milostpaní.
Když pohlédnete na mne vlídně, jak jdete kolem, sličný zjev, v nádherných šatech, které z Vídně vám přines’ choť váš za úsměv! Mně vždycky hlavou zamihne se, jak, paní, bylo před rokem, když v opojivém, tichém plese jsem čet’ vám v oku hlubokém... [21] Kdy byli jsme tak sami, sami, tak šťastni, jak jen milí jsou v májových nocích pod hvězdami, kde hlava druha na prsou... Kdy polibků se řítí sprcha a mluví vše, jen ústa ne, kdy v pláči třeba anděl prchá a jenom láska zůstane... Ó věřte, paní, když vás vidím, ač zachví to přec někdy mnou, že vám ni muži nezávidím tu lásku vaši ohromnou – Mně k smíchu není obdiv němý, jenž platí vaší kráse, vám, leč, milostpaní, k smíchu je mi, jak v úctě klobouk pozvedám... 22