Slečna z venkova.

Slečna z venkova.
Objeví se se svou mamá v karnevalu, když jsou plesy, chodívá a neví sama, jaké šaty vybéře si. Boa si kol šije vine, a vždy balík v ruce jedné, od skříně ke skříni jiné bloudí celé dopoledne. [45] Potom v spěchu, letem, jedva někde v lepší restauraci že se s matkou naobědvá, do nových se krámů vrací. A ten den tak plyne líně... Odpůldne! Ah, co má dělat? Jak to bude na Žofíně? V její hlavě pustý nelad. A pak večer... nemá štěstí... Sedí, sedí, věčně sama, až vějířem zašelestí řkouc: „Snad půjdem domů mamá?“ Znám ji teď snad už rok šestý. K masopustu přijde z venku, váží dlouhé, dlouhé cesty – a pak sedí ve výklenku. A přec vždy ji potkám znova v karnevalu, když jsou plesy, jak v své duši touhy chová, co v ples nový vybéře si. 46 Boa si kol šíje vine, a vždy balík v ruce jedné, od skříně ke skříni jiné bloudí celé dopoledne. A vím jistě, za rok zase přijde jako přišla nyní, a než znova sklamala se, bloudit bude kolem skříní. Slečno, hle, tak v touze stálé a v tom žití jednotvárném vše je věčné stejné, ale my jen, slečno, stárnem, stárnem... 47