Úryvky rozmluv.

Úryvky rozmluv.
V smíchu a řeči šumí to kolem, poznámka něčí zavadí v sluch, v úryvky jiné mihne se letem a zní a hyne a splyne v řečí všech šumivý ruch. [34] A slovem všedním, ze všech těch řečí úryvkem jedním zachytíš v ráz románek celý těch, kteří davem, v smíchu i želiželi, kol spěli a přešli, zanikli zas. Z jednoho slova spředeš si román a dál a znova hučí kol dav, štěstí i bída v románě novém dále se střídá, jak hlídá tluk srdcí, myšlénky hlav. Jak vzdmuté vlny kypí a vře to, zas pohodlný dál teče proud; pohádku děví, starost i hoře, 35 lásku i hněvy ti jeví, žár sopky, vyhaslý troud. A ať jdou šťastni, smutni či tupi, každý z nich vlastní ples má i bol, života hluší vlastní svůj román nese si v duši – kdo tuší, co všechno dříme tu kol? Co je tu dramat, kde vidíš muže ženy své klamat – – jedno z těch slov chycených maní oponu trhá, běda a za ní jak štvaní jdou lidé v chudý svůj rov. V boj se tam utká žárlivost s láskou, a bídábída nutká 36 v zlobu a lest – v mravenčím reji honí se lidé, slyš, jak se smějí – a spějí v propasti neznámých cest. A přejdou jiní, vzniknou a zajdou – vzpomínáš nyní, že’s také z nich – – Kámen jsi v moři... A ty v dnech smutku mníš, svět že v hoři se zboří – ó slyš ten jízlivý smích! Na větvi ptáče neztichne ani, přes mrtvé spáče svět půjde hluch... Jsi zvuk, jenž se zachví a zní a hyne a splyne u věčna závratný ruch. 37