LEGENDA O KRUHU SV. VÁCLAVA.

Antonín Klášterský

LEGENDA O KRUHU SV. VÁCLAVA.
Kruh tvůj, svaté naše kníže, stále tady visí, kterého jsi, klesnuv níže, zachytil se kdysi, proklán v hrudi vlastním bratem, bolest ve svém oku svatém, potrhané rysy. Osud tvůj je lidu osud: bratr bratra bije, co tvé zemi hrozí dosud nepřátelské kyje; a my všichni trpíme tu, jedni vzdorně čelí světu, druzí kloní šíje. Ale všichni, kníže svatý, v bolesti a boji zvedáme zrak vírou vzňatý k soše tvé i zbroji, pusť již uzdu svého oře, ku Blanické mávni hoře, spas tu zemi svoji! My tu všichni, nechť se sváří všecko na tvém luhu, 48 my tu všichni, bolest v tváři, pro sílu a vzpruhu držíme se v smrtné křeči pevně přec tvé svaté řeči, železného kruhu. Ten nás všecky pojí k sobě, roztržené prudce, on je silou v naší mdlobě, naší těchou v muce; srazí-li však zlá nás tíže, padnem, jako tys pad, kníže, na tom kruhu ruce! 49