STARÁ BALLADA.

Antonín Klášterský

STARÁ BALLADA.
Venku ticho, noc a mrak, dítě v lůžku sténá tak. Ťuk! – ťuk! „Slyšíš? nyníNyní, nyní! tam v té naší staré skříni!“ Dítě hrůzou poulí zrak. – Stiš se, stiš se, dítě mé, co to klepe, najdeme! – Ťuk! – ťuk! „Slyšíš? Jak to klepá, srdéčko mi prudce tepá, bolí mě, ach bolí zle!" – Stiš se, stiš se, duše má, Pánbůh s náma oběma – Ťuk – ťuk! Výkřik. Od pelesti matka skočí, bije pěstí v dřeva skříně spuchřelá. 36 – Vidíš, jak to dostalo, ranou se to zahnalo! – Jizbou noc a ticho táhne, matka děcku k srdci sáhne – také to bít přestalo... 37