NOCLEHÁŘI.

NOCLEHÁŘI.
Kdys Paleček, ples na tváři, do bídné krčmy vběh’: „Hej, krčmářko, hej, krčmáři, dnes jdu k vám na nocleh!“ – Aj„Aj, vítej, bratře Palečku, jsi nám vždy milý host, však nejsi sám, kdos’ přišel k nám, leč pro dva místa dost. –dost.“ Tu rozhléd’ se kol Paleček, ba věru, muž tu dlí, a mračí se, jak měl by vztek, a pohled má tak zlý. Co dělat? Lehli – marně však v snech šašek hledá klid, pro bázeň ani na mžik zrak nemůže uzavřít. 60 Jen měšec tiskne k sobě tmou, jak lupu by se bál, hrst stříbra vlastní rukou svou mu dal tam Jiří král. A zatím druhý chrápal hned, jak padl na svůj znak, však Paleček chtěl vzíti jed, že nezamk’ také zrak. A za hodinou hodina jde jako šneka vlek, a nespí lstivý ferina, a nespí Paleček. Tu šašek náhle z lože vstal a rozžžal světlo v ráz a lotrem, který chrápal dál, vší silou v loži třás’: „Hej, vstávej, jsi mi čistý brach, ty nespíš, dobře vím, na sen můj čekáš jako vrah, bys prchnul s měščem mým. Však, bratře, čekáš nadarmo, chci půl ti z měšce dát, a spi už tich, já také bych, věř, schrupnul si už rád'!“ 61 Shráb’ stříbro zloděj osmahlý, a šašek zjasnil hled. A pak se oba natáhli a oba spali hned. 62