VŠICHNI SVATÍ TANCOVALI...

VŠICHNI SVATÍ TANCOVALI... (Národní píseň.)
Všichni svatí tancovali na nebeském sále, andělé jim světlí hráli v kolo neustále. Ten měl housle, druhý basu, na harfu hrál třetí, čtvrtý pískal na klarinet – všecko po paměti. Mimo kolo jeden svatý mžik se neomešká, na zem dolů padla mnohá krůpěj potu těžká. A když někdo dole myslil, že to bouřka v dubnu, to bouch’ jeden andělíček do velkého bubnu. 68 Ale v chvilce jedné pausy, vše když rej si cení, vykřik’ náhle svatý Petr: „Tohle to nic není! Ale když jsem s Kristem Pánem chodil českou plání, shlíd’ jsem tančit rejdováka, to je podívání!“ „SnadnoSnadno“ – řekla Matka boží – upokojit„upokojit tebe, z Čech se právě děvče s hochem dostali k nám v nebe. Žal a smutek marné lásky oba pokosil je, hoch je švarný jako doubek, děvče jako lilje.“ Na Petra kýv’ Pánbůh vlídně, Petr výsk’ a běží – a již vede s hochem v kolo děvčátko tak svěží: „Pánbůh sám i Marje Panna, všichni si to přejí, zatančte nám rejdováka po svém obyčeji!“ 69 Spustili hned andílkové na nástroje zlaté, ale běda, párek v tanci mate se a mate. Hudba jinak, oni jinak, smích je z toho vůkol, „DostDost“ – řek’ Pánbůh – provedli„provedli jste špatně mi svůj úkol!“ Děvče studem jako v ohni od paty až k hlavě, ale hoch jen hlavu zvedl a děl zajíkavě: „Pane Bože – to my nejsme, andělé jsou vinni, hrajou jinou – kaž, ať přijdou muzikanti jiní. Měl’s nás dole, Pane Bože, v tanci jednou zočit, my z Čech se dle každé noty nedovedem točit!“ 70