ČESKÉ NÁPĚVY

Jan Neruda

ČESKÉ NÁPĚVY
1 1
Loučení, ach loučení, však tu trpkost znají všichni, kteří od milých loučiti se mají. „Není možná, duše má, bez tebe být živu, a až budu za branou, zasednu si k pivu.“ 2 2
Prosil jsem ji o věneček, dát se jí ho nezachtělo, až snad zítra, až snad jinde, děvče tisíc výmluv mělo. Najednou ten věnec krásný dostal roztomilé poupě, a já koukal na ten zázrak velmi hloupě – velmi hloupě. 3 3
Snem je ovšem všechna láska, předc mně spáti nedá; cítím ovšem lásky plamen, a jsem předce bledá! 28 „Tkanina jste, děvčata vy, z nejtenčích to nítí: každé plátno bledne více, čím víc slunce svítí!“ 4 4
Jak divné je to v světě, když chytrá hlupce miluje, že barvu v bledosť změňuje a hlupec zdravím květe. A divné je zas v světě, když chytrý hloupou miluje, že barvu v bledosť změňuje a ona zdravím květe. 5 5
Lidé povídali, že to vítr pláče, – a to moje srdce výská si a skáče. Lidé povídali, že se počlo tmíti, – a to moje oko radostí se svítí. Lidé povídali, že se zcela stmělo, – a to moje děvče věrností se stkvělo. 29

Básně v knize Druhý sešit veršů z pozůstalosti: