KE KONCÍLU!
Aj tedy v Římě přec po dlouhém čase
na oslu lidstvu sjeli jste se zase?
Již všichni pohromadě blíž i z dáli,
vy chytřejší než všichni v světě lidé,
vy zpupnější než všichni světa králi,
a hnusnější než všichni světa židé?
Jste všichni, všichni zde v tom pestrém davu,
vy jedni v černém tupé noci havu,
a druzí bílí líčená jak běhna,
a třetí hnědí jako liščí stehna,
a čtvrtí rudí zpaření jak raci? –
nuž na kolena, darebáci!
Již na kolena, v kal a bláto tváří!
Ty, Pie, stoletý ty hnusný lháři,
úmore lidstva, šedivý ty vrahu,
ven – ven! a klekni tam na města prahu,
a předříkávej, ruce vzepna vzhůru –
tam k lidstvu vzhůru! – a vy za ním v kůru:
„O běda nám, o běda, třikrát běda!“
Když lidstvo přišlo prosíc k hospodinu:
„„Nás mrazí, bože, srdce lidstva chladne,
dej novou lásku, sic to srdce zvadne!““
bůh poslal lidstvu po svém velkém synu
křesťanské nové lásky teplý plášť –
my strhli plášť, co povlak pro své křeslo,
my lidstvu za něj dali horší zášť
a k ukrutnějším bojům nové heslo –
o běda nám, o běda, třikrát běda!“
49
„O běda nám, o běda, třikrát běda!
Když lidstvo přišlo prosíc k hospodinu:
„„My slepnem, bože, duch náš slabne – slabne,
dej pravdu novou, ať víc neochabne!““
bůh volnost – rovnost poslal po svém synu –
my na tu pravdu, jak když tygr skočí,
my nehtem vytrhli jsme lidstvu oči,
myšlénky v dětech už jsme povraždili,
otrocké hlupství vzhůru k nebi zdili –
o běda nám, o běda, třikrát běda!“
„O běda nám, o běda, třikrát běda!
Ve jmenu boha, v nějž nám není víra,
jsme chtěli stát se pány všehomíra;
svět byl nám krámem, zbožím všechna sláva,
i z Panny svaté nevěstku jsme učinili,
jež čistotou svou pro nás vydělává!
My šťastné dědiny v paličský popel kladli,
my ženu každou smilstvem pošpinili,
my chudině i tvrdý mozol kradli,
my vraždili jen pro chuť, jak ta zmije –
sám jedovatý blesk nám s rukou krev nesmyje –
o běda nám, o běda, třikrát běda!“ –
Teď jděte! – ne však nazpět v lidstvo více,
vy nikdy nespatříte lidské více líce! –
ven do pouště, vy ke všem pustě tvrdí,
a má-li poušť snad přece milosrdí,
nechť horské hromy vzdechy vaše zhluší,
nechť věčný led proud slzí zmrazí v kámen,
nechť kočka pouště vysápne vám duši –
Amen!
50
*