PAN SMĚLÝ

PAN SMĚLÝ
Dle skotského motivu
Pan Smělý náhle v noční čas se z cesty vrací domů, a vidí v jizbě zouvák stát, pár vysokých bot k tomu. „Ty, ženo, odkud boty?“ ptá se. „„Co boty? – boty!““ ona zase; „„můj bože, což jsem slepce si či blázna muže vzala? Vždyť jsou to kusy trouby jen, jež jsem dnes s kamen sňala!““ Však hlavou vrtí si pan Smělý: „To jsem přec jakživ neviděl, by trouby podšvy měly!“ Pan Smělý jizbou pokročil až k dřevěnému stolu; na stole leží spodnička a klerika pospolu. „Ty, odkud klerika?“ on ptá se. „„Co? – klerika že?““ ona zase; „„můj bože, což jsem slepce si či blázna muže vzala? Vždyť jsou to plinky pro dítě, jež mně dnes sestra dala!““ Pan Smělý ale: „Hloupé křiky, přec jaktěživ jsem neviděl já plinky na knoflíky!“ 43 Pan Smělý ještě zapošel, až kde je stlané lůže, a vidí – neměl vidět by! – zde nějakého muže. „Ty, odkud je ten muž?“ on ptá se. „„Co muž? – že muž?““ hned ona zase; „„můj bože, což jsem slepce si či blázna muže vzala? Vždyť je to nová kojná jen, již matka dnes poslala!““ Však tuze mrzut dí pan Smělý: „Já o kojných jsem neslyšel, že tonzuru by měly!“ 44