RITORNELLI JARNÍ.

Svatopluk Čech R. E. Jamot Josef Kolář Miroslav Krajník Antal Stašek Jaroslav Goll Jaroslav Vrchlický Jan Nosek-Zádvorský Bohumil Havlasa Vítězslav Hálek Ferdinand Schulz Adolf Heyduk Karel Motejl-Lomnický Bohuslav Čermák Josef Václav Sládek August Bedřich Kokoška

RITORNELLI JARNÍ.
Adolf Heyduk.
Znáš ptactva zpěv a bzukot pilné včely? znáš listů ševel, jemný růže dech? toť harmonické jara ritornelli. ——— O! ritornell, on vždy se krásně vznáší,vznáší jak arab, zřídka jenom podklesne se, však za to ohnivostí rád se plaší. ——— Že nic ta láska, mlčtemlčte, duchem choří, já dím, že světům vzejdou ráje zas, až v každém srdci sluncem pozahoří. ——— Ach divná pouť je k lásky svatokříži, tvé vlastní srdce na cestu ti zvoní, a v cestě vášeň v prsti dýku hříží. [167] Ty myslíš, že to slunce na poledne? ach jak jsi dětinná a věříš všecko, toť oka tvého pablesk, když se zvedne! ——— Kacíři dí, že svět jest bez zázraků, však by se k víře všickni vrátili, jakmile hleděli by do tvých zraků. ——— Už celá jsoucnost moje k tobě chvatí, a na tvůj sladký ret-li pomyslím, hned celé žití jemně zrůžovatí. ——— Hleď, zlatá hvězda pyšně nebem kráčí, a nechť se v okamžení v slunce změní, na jiskru lásky mé přec nedostačí. ——— Což pro mne slunce shoř, anebo zhasni, já na zář jedněch očí pomyslím a půlnoc se mi na poledne zjasní. ——— Buď světlo už, děl bůh, a světlo bylo! ty kdybys tenkrát zdobila ten svět, pak byl by řekl: Otevř oči, Vílo. 168 Že chladný jsem, viz v sněhu kraje chudéchudé, já vzdechnu slovo láska třikrát jen, a jedním rázem jaro na nich bude. ——— Netoužím po zvlněném moři plouti, však když se ňadro tvoje láskyláskou zvlní, hned chtěl bych v kolébce té zahynouti. ——— Věz, že bych umřel s trojnásobnou chutí, kdyby to písmo bylo slíbilo, že v nebi taktak, jak ve tvém obejmutí. ——— Kdys popík, ritornellem dotknut lehce, mou hanou skálel o dvou stranách blanku; prý tak a tak chce havran, skřivan nechce! 169

Básně v knize Almanach na oslavu 25letého trvání Akademicko-čtenářského spolku pražského: