SIRÝ TRŮN.

František Serafínský Procházka

SIRÝ TRŮN.
Zazpívám píseň o smutku královské, zlacené síně, starý lev dlí tam v zármutku, a trůn tam opuštěn v stíně. To zvíře věrné tíš a tíš kol trůnu obchází zblízka: „Kde’s zůstal, pane, kde as dlíš, už se mi po tobě stýská!“ 18 Trůn stojí prázden, tmí se kol, v síň vanou smuteční zpěvy, věk už tak vanou v žal a bol, a konce nikdo jim neví. A věrné zvíře zdiveně do prázdna zornicí blýská, a síní vane v ozvěně: „Už se nám stýská, ba stýská!“ Ve kruzích širších dál a dál jakoby bázlivě couvá, ale ten zrak mu prudčej vzplál, a bok se divoce zdouvá. Tak dlouho když zde marno bděl, naslouchal ozvěnám oněm, věříš, kdo v trůn by sednout chtěl, lev ten že vskočí teď po něm. 19