ZLATÁ ULIČKA.

František Serafínský Procházka

ZLATÁ ULIČKA.
Žlutý, modrý, šedý domek jako hračka dětská, v zátiší to nezalehne žádná vlna světská. Proužek nebe v domků tlumy probleskává šeře, ve hlubině z dálky šumí ze příkopu keře. 72 Nebylo zde nikdy zlata v stínu těch dvou věží, a jen stopy hořkých smutků v tlusté hradbě leží, a vše, co kdy osiřelo, sem jakby se sběhlo, a kde palác zvedá čelo, na práh mu sem lehlo. Na dva kroky od té bídy nádhery co skvělé! Ale taky zadumané, taky osiřelé. Víš-li, chudá uličko ty, že tam tráva pučí, zlaté jizby, síně širé že jsou ještě chudší? 73