POUTNICKÁ.

POUTNICKÁ.
Naší stařence.
Za vzpomínek na můj klín nebeklíč pad’ stařenčin, zlomyslný šotek za mnou rolničkou hned cin, cin, cin. Bože, je to svatá věc, deska tlustá na palec, vari, šotku s rolničkami, nebudem se smáti přec. 67 Obrázků co před námi s píchanými krajkami, svatí, svaté, mučedníci s rozťatými hlavami. Bába sedí, vykládá, ptej se, není nerada. Vůkol nás pak poesie pestrá křídla rozkládá. Hle, tu zírám na stránku, září jakby v červánku: na obrázku stříbrná tam tvoje tumba, Johánku. Andělé kol křídlatí, kulatí a buclatí. Co to slávy! Někomu se živobytí vyplatí. Někde Luther, jinde Hus zastavují římský vůz. Už je blaho ohroženo, oremus hned, oremus! A byAby mír zas vešel v zem, spraví se to nahonem: ani člověk nenadá se a je svatým patronem. Jak to bylo, což já vím, s bábou svojí rozprávím, v zbožném divu stojím vskutku před barokem blysknavým. Hleď, stařenko, kacíře, jak se kloním ve víře, svatosti kde naměřeno na takové centnýře. 68 Snad by lítla nad věževěže, jen ji pustit s otěže. Věřím, tolik bylo třeba stříbrné té přítěže. 69