KRKAVCI.

František Serafínský Procházka

KRKAVCI.
Na hradčanské věži černé mračno leží. Není mrak, to černí ptáci, – rozeznáš je stěží. A nejsou ptáci, pohleď z uličky, jsou to černé, mladé, staré římské kletbičky. 20 Povědomi cíle přelítli co chvíle přes hory a přes jezera daleké ty míle. Po střechách, římsách, křížích na špici tři sta let již trousí tady všichni v směsici. Krá, krá, krá zní shůry do slunce i chmury, přehluší a převýskají i andělské kůry. Do svateb, plesů, v smutek náš i kvas pořád stejně pronikavě zaléhá ten hlas. Chceš-li ty mne míti ve svatebním kvítí, můj synečku, oni ptáci nesmějí tam býti. Holoubek bílý ten ať se tam stkví! Jen se neboj karabinky, synku bláhový! 21