Při dychánku.

František Táborský

Při dychánku.
Ó paní! O struny mé duše tluče ještě ozvěna Tvé písně. Zřím, jak velké oči září nadšením a v růžné tváři jak Ti plane za úsměvu třepetavý oheň zpěvu. Slyším, nebes do náruče skřivanů jak houfec ruče s úst Tvých vzlétl, písní zvuče líbeznou; jak deštík květů, svěžích poupat v šumném letu rozsypal se se Tvých retů. Zřím, jak bílé ruce Tvoje budily mé nepokoje, když jak vlnky přes kamení, když jak motýl po lupení, jak vlaštovky pod nebesy rozhnaly se na klavesy. Zdálo se mi, že tu děvu, za niž jsi Ty právě pěla, u moře zřím zamyšlenu, ana vzývá archanděla, ať ten koráb rukou střeží, 112 který s jejím druhem běží, by nevrazil v skalní stěnu. Zdálo se mi: ranním vzduchem výstřel zahřměl – s temným ruchem připlul koráb. A na břehu zřím, jak děva v rychlém běhu na palubu chvatem letí, druhu padá do objetí. Málem byl bych sepjal ruce a s akkordy Tvého zpěvu rozletěl se do snů říše, rozmodlil se v duchu tiše, jak se modlí za úlevu. Sám jsem dumal: na pobřeží bezměrného že dlím moře, od rána až k noční zoře vstříc že pouštím mysl svěží ověnčené zlaté lodi, stříbrná již řídí vesla, jež jak anděl v tůň se snesla, labutí se mořem brodí, by mně milou družku nesla. Touha moje – nebe hvězdné sklonila se ponad moře do daleka, nekonečna, jak ta bílá cesta mléčná. Však to moře v hloubi bezdné rozbouřilo snící vlny, které v jícen hrůzyplný 113 shlcovaly jedna druhou – a to byli moji snové, co se ránem v záři nové luzně rodí a už zítra musí vymříť z mého nitra. Dávno ztichla báj Tvé písně, mou však hlavou dále táhla, do strun mojí duše sáhla, až tesknými tóny zněla elegie Israfela... 114
Básně v knize Básně:
  1. Audience.
  2. Sněží, sněží!
  3. Zasněžená země.
  4. Hostýnské zvony.
  5. Osení.
  6. Jedlím.
  7. Při dychánku.
  8. Žalm.
  9. Matce.
  10. Za soumraku.
  11. Co že mě bolí?
  12. Dumka.
  13. U hrobů svých druhů.
  14. Noli turbare circulos meos!
  15. Vykoupeni.
  16. Klekání.
  17. Geniovi.
  18. Na omluvu.
  19. Bouřná noc.
  20. Moravě.
  21. Na Hostýně.
  22. I. Mater Dolorosa.
  23. II. Ranní oběť.
  24. III. Deštný oblak.
  25. IV. Mluva skal.
  26. V. Vodopád Lesné.
  27. VI. Pod Grotgerovu „Slavii“.
  28. Prostý motiv.
  29. Jen orlem býť!
  30. Červánky ranní.
  31. Přemoženi.
  32. Až umru...
  33. Jaro.
  34. V lese.
  35. Přišla ke mně láska.
  36. Na můj svátek.
  37. I. Zvuk čarovný se snesl k mému sluchu
  38. II. Vzpomínka dávná zas se rozzvučela,
  39. III. Jak s vrchů sníh prchala chmura s čela,
  40. IV. Hlas dávných bájí ozval se zas v duchu.
  41. V. Ó byl to čas – vše v divotvorném ruchu!
  42. VI. Nám všechny krásy země otevřela,
  43. VII. K obloze duch náš křídla rozpjal smělá,
  44. VIII. Jak skřivan vznášeje se v modrém vzduchu,
  45. IX. „Ó rci, zda žijeme my nebo sníme?
  46. X. „A pravda to, co v háji slavík pěl?“
  47. XI. Že svět jest jiný, než my lidé mníme,
  48. XII. Tak každý, kdo jen zažil, musí říc’,
  49. XIII. To pocítiv by umříť člověk měl –
  50. XIV. „Krásnější nebe nemůže nám kynouť vstříc,
  51. XV. Zvuk čarovný se snesl k mému sluchu.
  52. Andante.
  53. Dumka.
  54. Při dychánku.
  55. Je-li možno?
  56. Věštba...
  57. Serenada.
  58. Píseň.
  59. Poutnická.
  60. Prší, prší.
  61. Maliny.
  62. Sen.
  63. I. Již bylo s půlnoci, když octl jsem se v dvoře.
  64. II. Jaká to noc a sen! Mně v prsou bouře hučí.
  65. III. Už zlatá jitřenka své růže rozesívá
  66. IV. Co zřím? Ty slzíš! Co je Ti? Jsme spolu chvíli,
  67. V. Tys přec jen zlostna! zlostna! Co mi nedáš spáti?
  68. VI. Své velké štěstí sobě bojíme se říci.
  69. VII. Z květin, jež sbírali jsme spolu na lučině,
  70. VIII. Ne, zůstaň! Nevyprovázej! Je temno všude.
  71. IX. Tak často v duchu ptám se: Zda budeme svoji? –
  72. Co to?
  73. Vzpomínka.
  74. I. Spoutal jsem již srdce,
  75. II. Pryč, lyro, jež jsi lásce hymny pěla,
  76. III. Dva havrani se nesli vzduchem
  77. Ticho na Tatrách.
  78. Do album.
  79. I. My v hospodě sedíme při víně žhavém,
  80. II. Pěli hoši
  81. III. Ó stála tam v koutku dívka,
  82. IV. „Jaký jste vy starý košťál!
  83. V. Po tanci cigáni hráli,
  84. VI. Žár nebes sálal. Ve stínu jsme dleli
  85. VII. Dva dny celé šli jsme my s Tater,
  86. VIII. Neveliká, tichá obec
  87. IX. Pár chaloupek – celá dědinka,
  88. Večer.
  89. Svítání.
  90. Jitro.
  91. Poledne.
  92. Ad astra!