Jen orlem býť!

František Táborský

Jen orlem býť!
Jen orlem býť, se vznášeť v nebes výši mračné, na vody lesklých moří zírať na průzračné, a na vysokých skalách spočinouti blaze, míť pod sebou svět širý jako na obraze, jen na chvíli si oddechnouti lehčeji – já přál bych sobě. Mně na zemi tak těsno jako v hrobě, mně jest jak keři pod sněhovou závějí, v mých prsou bouřívá to vždycky hněvněji, když lid svůj vidím u veliké mdlobě. Jen orlem býť a orlem mezi orly žíti, hru vichrů nad sebou a vzduch, jenž blahem svítí, a s orly létať světem bez konce a mezí, kde volnosť nepoutá se jak pes ku řetězi, kde jako horské zřídlo čist je zraků svit – má duše prosí. Co zem? Je sprahlá, bez vláhy a rosy, v ní polední je spánek, mrtvý žár a klid, pán ve stínu si hoví, ostatní pak lidlid, by pána nezbudil, vždy chodí bosý. Jen orlem býť, na modré zaletěti moře, na tichý ostrov, kde neznámo dosud hoře, všech bouří dalek klidně, volně, šťastně žíti, 76 obzírať nebe, moře, břehy plny kvítí, jak mořem slunce kráčí velebně jak bůh – má tužba čistá. A jednou k večeru, roj hvězd kdy pásť se chystá, bych družku přivedl – a na hvězdnatý luh a bujné květy lesů, vůně plný vzduch my spolu zřeli bychom z teploučkého místa. Však přec bych rozplakal se, kruté poznal hoře, když stáli bychom mlčky u širého moře a vzpomínali na vlasť svatou, milovanou a lodi viděli tam plouti dálnou stranou. A kdyby rodný známý připlul – zlatá báj! – hruď objal moji a řekl: „Bratře, doma vše se k činu strojí, vše plno zápalu, a všude čerstvý máj!“ my s mroucí touhou v rodný spěli bychom kraj, kde sladší jest i smrť, byť v bídě v nepokoji. 77
Básně v knize Básně:
  1. Audience.
  2. Sněží, sněží!
  3. Zasněžená země.
  4. Hostýnské zvony.
  5. Osení.
  6. Jedlím.
  7. Při dychánku.
  8. Žalm.
  9. Matce.
  10. Za soumraku.
  11. Co že mě bolí?
  12. Dumka.
  13. U hrobů svých druhů.
  14. Noli turbare circulos meos!
  15. Vykoupeni.
  16. Klekání.
  17. Geniovi.
  18. Na omluvu.
  19. Bouřná noc.
  20. Moravě.
  21. Na Hostýně.
  22. I. Mater Dolorosa.
  23. II. Ranní oběť.
  24. III. Deštný oblak.
  25. IV. Mluva skal.
  26. V. Vodopád Lesné.
  27. VI. Pod Grotgerovu „Slavii“.
  28. Prostý motiv.
  29. Jen orlem býť!
  30. Červánky ranní.
  31. Přemoženi.
  32. Až umru...
  33. Jaro.
  34. V lese.
  35. Přišla ke mně láska.
  36. Na můj svátek.
  37. I. Zvuk čarovný se snesl k mému sluchu
  38. II. Vzpomínka dávná zas se rozzvučela,
  39. III. Jak s vrchů sníh prchala chmura s čela,
  40. IV. Hlas dávných bájí ozval se zas v duchu.
  41. V. Ó byl to čas – vše v divotvorném ruchu!
  42. VI. Nám všechny krásy země otevřela,
  43. VII. K obloze duch náš křídla rozpjal smělá,
  44. VIII. Jak skřivan vznášeje se v modrém vzduchu,
  45. IX. „Ó rci, zda žijeme my nebo sníme?
  46. X. „A pravda to, co v háji slavík pěl?“
  47. XI. Že svět jest jiný, než my lidé mníme,
  48. XII. Tak každý, kdo jen zažil, musí říc’,
  49. XIII. To pocítiv by umříť člověk měl –
  50. XIV. „Krásnější nebe nemůže nám kynouť vstříc,
  51. XV. Zvuk čarovný se snesl k mému sluchu.
  52. Andante.
  53. Dumka.
  54. Při dychánku.
  55. Je-li možno?
  56. Věštba...
  57. Serenada.
  58. Píseň.
  59. Poutnická.
  60. Prší, prší.
  61. Maliny.
  62. Sen.
  63. I. Již bylo s půlnoci, když octl jsem se v dvoře.
  64. II. Jaká to noc a sen! Mně v prsou bouře hučí.
  65. III. Už zlatá jitřenka své růže rozesívá
  66. IV. Co zřím? Ty slzíš! Co je Ti? Jsme spolu chvíli,
  67. V. Tys přec jen zlostna! zlostna! Co mi nedáš spáti?
  68. VI. Své velké štěstí sobě bojíme se říci.
  69. VII. Z květin, jež sbírali jsme spolu na lučině,
  70. VIII. Ne, zůstaň! Nevyprovázej! Je temno všude.
  71. IX. Tak často v duchu ptám se: Zda budeme svoji? –
  72. Co to?
  73. Vzpomínka.
  74. I. Spoutal jsem již srdce,
  75. II. Pryč, lyro, jež jsi lásce hymny pěla,
  76. III. Dva havrani se nesli vzduchem
  77. Ticho na Tatrách.
  78. Do album.
  79. I. My v hospodě sedíme při víně žhavém,
  80. II. Pěli hoši
  81. III. Ó stála tam v koutku dívka,
  82. IV. „Jaký jste vy starý košťál!
  83. V. Po tanci cigáni hráli,
  84. VI. Žár nebes sálal. Ve stínu jsme dleli
  85. VII. Dva dny celé šli jsme my s Tater,
  86. VIII. Neveliká, tichá obec
  87. IX. Pár chaloupek – celá dědinka,
  88. Večer.
  89. Svítání.
  90. Jitro.
  91. Poledne.
  92. Ad astra!