Všední balada.

Jaroslav Vrchlický

Všední balada.
Pochovali samovraha bez kněze a bez modlení, nedali mu ani kříže lásky věčné na znamení. Odešli; však přece někdo nad rovem zaplakal v hoři: matky láska, jíž předsudek slepých lidí neumoří. Odešli; však přece někdo na rov plakal slzy vroucí: věrné dívky milování jako peklo všemohoucí. A když jaro pestré květy na vše strany rozesílá, vyrostla tam ze slz matky růže vonná, růže bílá. 20 A kde lkala v těžkém hoři lásky dívka bledolící, stíní růže zkrvavělá samovraha popelnici. A co lidé zapomněli, nebe samo učinilo, když na rakev místo slzí rosu svou i květy lilo. Nade hrobem o půlnocipůlnoci, vizviz, dvě hvězdy mocně planou: duše matky – duše dívky, volající: Na shledanou! 21