O korunu.
Od moře k břehům vichr pověst vál,
že na výpravě zhynul Helge král,
a než v boj slunce vešlo s mlhami,
člun s mrtvolou s černými plachtami
již ve přístavu stál.
Hned ku poradě ve hrad nad mořem
se rychle sešel kmetů valný sněm;
tu každý stál meč v zemi zarytý.
V jich středu ležel Helge zabitý
na černém štítu svém.
Před zkrvácenou krále mrtvolou
syn mladší klečel s tváří ubledlou,
za slzou slza kalila mu zrak...
Leč vzdorně starší stál jak černý mrak,
jenž hrozí bouří zlou.
A nastal spor vždy dál se jitřící:
zda rozhodne se mečem v pravici,
48
zda vyřkne lidu jednohlasá zvěst,
či kmetů sbor, kdo vládcem země jest,
či kostka v přilbici?
„Hoj!“ provolá tu starší krále syn,
„ať rozhodne to smělé páže čin!
Já nechci býti choutkám sporných stran,
ba ani bohům vděkem zavázán,
když králem budu jmín.
Hle, tam se ostrov sklání v mořský toktok,
jak litá šelma když se chystá v skok,
kol něho příval divých vírů pln
k oblakům hází sloupy šumných vln
a bičuje ho v bok.
V ten živlů rej, v ten obzor mlhavý
z nás obou každý loď svou vypraví;
čí ruka nejdřív břehu dotkne se,
diadem vlády lid mu přinese,
v něm krále pozdraví!“
Lid zajásal tu v bouřném souhlasu...
a bratři strojili se k zápasu;
49
jak lačný orel slétá na kořist,
tak starší skočil koruny své jist,
jak šel by ke kvasu.
Mladší jen bolně hryzl bledý ret,
snad tušil sám, že nevrátí se zpět;
leč ať již k trůnu aneb k mohyle! –
do lodí oba skočí zmužile
a juž se dali v let.
A vichr bouří jak by věštil zmar,
a s vřeskem sedá racek na stožár,
jak oběť svou by smrt juž vyhlídla...
Než oba statně noří kormidla
v kypící vody var!
Ha! tu ční ostrov skloněn v mořský tok
jak litá šelmašelma, když se chystá v skok,
kol něho příval divých vírů pln
k obloze metá sloupy šumných vln
a bičuje ho v bok.
Tu starší brat si utne pravici
a silou obra ve proud bouřící
50
jí mrští k skalám – proud ji vynese,
tak ruka jeho břehu dotkne se...
ó chvíle smrtící!
I zírá na to mladší s údivem...
„Co znamená to?“ ptá se chvějným rtem. –
„To znamená,“ starší se děsně smál,
„že já jsem vítěz, vladař tvůj a král,
a tys mým otrokem!“
51