EPIŠTOLA PŘÍTELI

Jaroslav Vrchlický

EPIŠTOLA PŘÍTELI
Ty historii příliš dobře znáš, tu velkou všeho lidstva učitelku, tu věčnou, spíš bych řekl pravdy stráž. Tak bezpečnou jak magnetickou střelku, tak spolehlivou, jako jen smrt bývá, bez ohledu na času chvat či délku. Tím skončit moh bych, co se ve mně skrývá, však uhad bys, však cos mne říci nutí do slední slabiky, co na rtu zpívá. Snad nestojí to ani za zívnutí, „Pah! mouchy, vari!“ bylo by líp říci, se nestarat, co Petr s Pavlem kutí. Jsou vposled také boží bojovníci, též mají ideál, snad než ty větší, jenž stál by za palcát a za sudlici. 308 Však dím to krátce a bez dlouhých řečí, Tys poznal, co je nevděk vlastní obce a jak těžko lidská hloupost léčí. Když davu zdá se: Vše se řítí z kopce. Kdo pochybil? Nu jedině jen hlava! Za obětního pak tě zvolí skopce. Bys utlouk sobě skráně do krvava, chtě nejlepší, dav nechce rozuměti, za pravdu vždycky nepříteli dává. O závod řvou tu, baby jako děti, ba za Stockmanna by Tě prohlásili, žes blahobytu zdroj chtěl zadržeti, jej ucpal, prohlásiv, že kam se schýlí, miasmu nese, chorobu a mor, jak z jeho zřídla žíznivi by pili. Ty, Sparťana i Aristida vzor, jsi náhle dobré vlastnosti vše ztratil, spad z výše jich jak prasklý meteor. Žes několika trubcům plány zhatil, žes netancoval, jak se jiným zdálo, vsled řeknou, žes i sebe obohatil. A přece všecko, i to velké málo, co z denní vřavy mohlo zbýti tobě, Tys obci dal, by všecko jí v zdar hrálo. Teď nejmenšího z luzy podlehs zlobě, Tvé snahy zneuznány – vím, to hněte, však nejsi první, neklesneš tím v mdlobě. 309 Neb klidnější teď žití Tobě vzkvete, ať v práci doma, v svitu lampy vlídné, kde božská hudba Ti své věnce plete. To žití sobě jen a stejné klidné. Nač zahradu máš, není její klid ti lahodnější nežli fórum lidné? Tys dokázal, čím občanu lze být, jak nasadit lze síly své i zdraví, jak vésti podniků i správy nit. Vzdor jiných pěstí i přes jejich hlavy. Co více chceš? Když chytřejší jsou soci, nuž, ať se pustí této do zábavy! Mně připadají jak ti, kteří v noci lososa chytali dle pořekadla, jak říkávali kdysi naši otci. Mně milejší by byl klid večeřadla, kam zasednou Tvé zdravé děti milé, kam plný pohár ženy ruka kladla, než titěrné ty šosáků všech cíle, jich potlesk neb jich poškleb cynický a všecka za tím snaha, shon a píle. Čím obci byl jsi, budeš navždycky, to nezničí víc zloba doby této, klid zachovati hleď v tom antický. A vzejde plnou žní, co Tebou seto, ba vidím, jak Tě hledat budou v strázni, to není podzim Tvůj, spíš plné léto. 310 Tož užij žití, milé těš se prázdni, a mysli, kteří proti Tobě stáli, že byli šplhavci anebo blázni. Výš pohár! Čas nech, ať se na vše svalí!
Básně v knize Žeň času:
  1. SVOJANOVSKÝ KŘIŽÁČEK
  2. PANTEA
  3. HUMANISTÉ
  4. ÚTĚCHA
  5. PROČ SE TVÁŘ MÁ ZASMUŠILA?
  6. TOBĚ
  7. SVÉMU NADŠENÍ
  8. DVOJÍ SVĚT
  9. KVĚT A PLOD
  10. PŘED ZIMOU
  11. V TMÁCH
  12. PO PŘEČTENÍ BÁSNÍ G. LEOPARDIHO
  13. NAD PROUDEM
  14. SVATVEČER
  15. V TEMNÉ JIZBĚ
  16. TEMNÁ BÁJ
  17. BEZ PAPRSKU
  18. STARÉ BÁJE
  19. PÍSEŇ PÍSNÍ
  20. SVÉ MATIČCE
  21. ZPOVĚĎ
  22. STÍNY VEČERA
  23. PRO DOMO SUA
  24. LAVŘÍN
  25. SOBĚ
  26. SEN PRASVĚTA
  27. UKOLÉBAVKA BÍLÉ PANÍ
  28. ROMANCE O OPUŠTĚNÉM KRBU
  29. NA KNIHU VERŠŮ
  30. Modlím se k Tobě sílou lásky svojí,
  31. Co létlo sny a čím se chvělo
  32. Smutný den je v listopadu,
  33. NEDĚLNÍ PÍSNĚ O ŠTĚSTÍ
  34. NOVÉMU JARU VSTŘÍC!
  35. Hodina s Tebou
  36. PŘÁNÍ
  37. Denně novou píseň,
  38. RAPSÓDIE
  39. Dnes v samotě čteš všecky řádky moje,
  40. V BEZESNÉ NOCI
  41. V těch dobách těžké zkoušky, drahá,
  42. Bez důvodů jsi mně ukřivdila,
  43. Kdys Perdita – teď nalezená,
  44. Čteš verše mé jen jako pěkné básně
  45. Dnes pouze po mně moje písně zbyly,
  46. To bylo smutné odpoledne v podjeseni,
  47. Tak málo, málo platím ve Tvém žití,
  48. Neříkej, že otrávil jsem
  49. To byla všecko prý otřelá slova,
  50. Co trpěl jsem pro velkou lásku k Tobě,
  51. Tak chvíli zdá se, jak by z duše Tvojí
  52. Před lety osud zlý
  53. Tak zakazuješ mi i píseň mou,
  54. Pouze co urveme v života všednosti,
  55. Já málokdy co v žití zapomínám,
  56. Tak myslíš, že již dotklo se nás stáří?
  57. I na vás někdy dojde, verše moje,
  58. Jdeš, kam Tě volá víry hlas,
  59. S tou celou sladkou přítulností,
  60. Já, který v svět se dívám,
  61. Co asi říkáš písním mým,
  62. Tak jsem to přived k výši života,
  63. Tak po jedenácti letech
  64. Tak život zabouřil kolem nás,
  65. Čím méně má jsi, tím jsi krásnější,
  66. Vše člověk v žití vykoupiti musí,
  67. V dny staré jsme se jednou navrátili,
  68. By celý život sladěn moh být v souzvuk,
  69. SVÝM VERŠŮM
  70. ANTICKÁ MODLITBA K MATKÁM
  71. HERAKLES A HYDRA
  72. ANTICKÁ KRAJINA
  73. HERMES DÍTĚ
  74. TANČÍCÍ FAUN
  75. LÁZEŇ
  76. SOFOKLES
  77. GIGANTOMACHIE
  78. LÉOKORION
  79. PASTEL
  80. JULIUM SIDUS
  81. VIDĚNÍ NA VESUVU
  82. ALEGORIE
  83. ÓDA PRCHAJÍCÍ LÁSKY
  84. PÍSEŇ DÍVEK A ŽEN OLIVY TRHAJÍCÍCH
  85. PŮVAB
  86. STAROSVĚTSKÁ
  87. VZDOR PROTI JESENI
  88. V STARÉM PARKU
  89. BALŠEMŮV SMÍCH
  90. JSEM NEZNABOHEM!
  91. MÁ PÍSEŇ ODBOJNÁ
  92. SVÉ PÍSNI
  93. Ó vlasti! Sotva kdy tvé svaté jmeno
  94. INDE IRAE
  95. Mých písní zdroji, který nepříteli
  96. PESIMISTY „CARMEN SAECULARE“
  97. MODERNA
  98. ČASOVÉ VERŠE
  99. EPIŠTOLA – PŘÍPITEK
  100. KRITIKA
  101. NAŠI PRAERAFFAELISTÉ
  102. TAK TO BÝVÁ
  103. NA DVOU ŽIDLÍCH
  104. KATOLICKÁ MODERNA
  105. MALÝ OMYL
  106. NÁRODNOST
  107. NA ZNÁMOU NOTU
  108. PIETAS
  109. U NÁS
  110. DIVADELNÍ
  111. DVOJÍ LOKET
  112. BÁSNÍCI DILETANTI
  113. CIRCULUS VITIOSUS
  114. NEKROLOGY ČESKÝCH SPISOVATELŮ
  115. JINDY A NYNÍ
  116. SYMBOLISMUS
  117. JAKÝ TO OBRAT DIVNÝM ŘÍZENÍM BOŽÍM!
  118. BÁSNÍCI PESIMISTÉ
  119. NEPŘÁTELŮM ANTIKY
  120. NAŠE PEKLO
  121. SPOKOJENOST
  122. VŮDCOVÉ
  123. KDYŽ POSTAVILI POPRSÍ SMETANOVO VE FOYERU NÁRODNÍHO DIVADLA
  124. ŠTVANICE NAKLADATELSKÁ
  125. POESIE NEJNOVĚJŠÍ ŠKOLY
  126. NAŠE KRITIKA
  127. OHLASY NEJNOVĚJŠÍ POESIE ČESKÉ
  128. MODERNÍ HAVRAN
  129. I Husitské písni
  130. II Dnes
  131. III Obrod
  132. IV Různí nepřátelé
  133. V Před Myslbekovou sochou sv. Václava
  134. VI Různým stranám
  135. VII K sjezdu slovanskému
  136. EPIŠTOLA PŘÍTELI
  137. KVÍTÍ U CESTY
  138. VÁNOCE
  139. PŘED MAPOU SLOVANSTVA
  140. VENKOVU
  141. BRONISLAW SZWARCE
  142. POZDRAV J. V. SLÁDKOVI KE DNI 27. ŘÍJNA 1905
  143. DR. BOHUSLAVU BRAUNEROVI KE DNI JEHO JUBILEA
  144. V RŮŽÍCH
  145. POZDRAV JOSEFU ŠTOLBOVI KE DNI 3. MÁJE 1906
  146. VOTIVNÍ DESKA HLAHOLU
  147. K OTEVŘENÍ ČESKÉHO GYMNASIA V MORAVSKÉ OSTRAVĚ
  148. PROSLOV KE DNI 6. KVĚTNA 1906
  149. DĚLNICKÉMU SPOLKU BUDISLAV V ROUDNICI KE DNI 12. ČERVENCE 1908
  150. KOMENSKÝ
  151. ZA SVATOPLUKEM ČECHEM
  152. STRÁŽ PRVNÍ NOCI
  153. K VEČERU PANÍ HANY KVAPILOVÉ
  154. PRVNÍ ROK V NÁRODNÍM DIVADLE
  155. SOKOLOVÉ VLASTI
  156. JOSEFU JUNGMANNOVI
  157. 1791 – 1891
  158. MRTVÝM DRUHŮM
  159. ČÍM MENŠÍ MOJE VLAST, TÍM VĚTŠÍ LÁSKA K NÍ!
  160. PIJÁCKÉ
  161. DRAHÝM DĚTEM
  162. PÍSNĚ
  163. HVĚZDNÉ SNY
  164. PŘÍCHOD
  165. ODCHOD
  166. SOBĚ NA HROB