VI Toť jednoduché: Spolu půjdeme

Viktor Dyk

VI
Toť jednoduché: Spolu půjdeme Toť jednoduché: Spolu půjdeme
 nad bystřinami, propastí a srázem. Kapuji svoji někde najdeme, a za Kapují hynout budem mrazem. A dívati se budem’ do mračen a v nervech našich vzroste nová síla. Nasypem’ růže v klín si. Přejde den a přijde noc, jak od počátku byla. A nebe bude zlé a vzdálené. A nebe bude legendárně hluché. Zeptáš se noci. A ta řekne: Ne. A potom umřem’. Je to jednoduché. – 13 (Psáno po letech.)
Ten drtivý mi stiskl prsa sen: tak poníženou, slabou tak Vás zříti. My spolu nešli. Hledím z duše ven. Den zhasíná. A musilo tak býti. Pro úsměv ženy nejsa narozen, já ztroskotal. A Vy jste byla osud. To potměšilý, tíživý byl sen. Mám přec jen sílu: Hle, já žiji dosud! 14
Básně v knize Marnosti:
  1. I Lilie bílé přísahaly.
  2. II I navštívil jsem dobré mládí.
  3. III Já nevím, jak se jmenoval ten mnich,
  4. IV Dnes nevyzval ji věru ani k tanci,
  5. V Let šestnáct bylo jí. A neumřela.
  6. VI Toť jednoduché: Spolu půjdeme
  7. VII Hroby mají svoje práva,
  8. VIII Zavřeny nyní všechny cesty vyšší,
  9. IX Je škoda dnů. Je škoda života.
  10. X Na nebi měsíc chladně svítí.
  11. XI Oh, nedívej se, prosím, na mne!
  12. XII Je ještě čas a všechno může růsti.
  13. XIII Vystřízlivělý jarní proud
  14. XIV Ó, jenom poslyš vichřice jek!
  15. XV Svůj celý smutek nelze nikdy říc’.
  16. XVI Já nevím, jaká ke mně bude zem’.
  17. XVII A chceš-li, můžeš srdce zvolna jíst
  18. XVIII Den smutný byl, já ještě smutnější.
  19. XIX A klasy vstávají a klasy rostou.
  20. XX Až v hloubi duše zaslechl jsem vzdech,
  21. XXI Úsměvy naše rozteskněly
  22. XXII V dny přišed smutné, oddal jsem se smíchu.
  23. XXIII Vše smysl má, co těší, zabolí.
  24. XXIV
  25. XXV A slunce ztratilo žáry své.
  26. XXVI Žárné slunce, vyschla všechna tráva,
  27. XXVII Jak starý galejník v románu romantika
  28. XXVIII A stromy měly zlato na korunce,
  29. XXIX Moře se bouří, moře se pění.
  30. XXX Na pravo, na levo svoboden,
  31. XXXI Do mrazu květy vykvetly
  32. XXXII Spi sladce, moje dítě,
  33. XXXIII Ty monológy jsou mi známy,
  34. XXXIV – Žijícím budiž lehký život,
  35. XXXV A lidé chodí klidně okolo
  36. XXXVI V tu krajinu jsem také zabloudil.
  37. XXXVII Z legendy staré – a přec mladistvé –
  38. Prometheus.
  39. Písně z Montblancu.