XVIII Den smutný byl, já ještě smutnější.

Viktor Dyk

XVIII
Den smutný byl, já ještě smutnější. Den smutný byl, já ještě smutnější.
 „Ó, Pane, dej nám chléb náš vezdejší!“ I vstává bázeň zvolna v duši mé, jak do oken nám fičí vítr ostrý; pod nízkým stropem my se plížíme ve sklepeních, kde bělají se kostry. Z úsměvů našich morový jde puch (jak prohnile to voní staré stěny!). I našich hříchů umdlel zvolna kruh a naše ctnosti dávno otráveny. I vstává bázeň zvolna v duši mé o denní chléb, jenž posílí a sytí; o radosti, již vítat nevíme, o mládí mé a touhy plné žití. Hodovat?! Ne už! Jenom prostý chléb v dusivém prací každodenních kouři. A každého dne prudký srdce tep a každého dne k posilnění bouři. Dny mrtvé však, já právě takový. Pod nízkým stropem zle se hladoví. 28
Básně v knize Marnosti:
  1. I Lilie bílé přísahaly.
  2. II I navštívil jsem dobré mládí.
  3. III Já nevím, jak se jmenoval ten mnich,
  4. IV Dnes nevyzval ji věru ani k tanci,
  5. V Let šestnáct bylo jí. A neumřela.
  6. VI Toť jednoduché: Spolu půjdeme
  7. VII Hroby mají svoje práva,
  8. VIII Zavřeny nyní všechny cesty vyšší,
  9. IX Je škoda dnů. Je škoda života.
  10. X Na nebi měsíc chladně svítí.
  11. XI Oh, nedívej se, prosím, na mne!
  12. XII Je ještě čas a všechno může růsti.
  13. XIII Vystřízlivělý jarní proud
  14. XIV Ó, jenom poslyš vichřice jek!
  15. XV Svůj celý smutek nelze nikdy říc’.
  16. XVI Já nevím, jaká ke mně bude zem’.
  17. XVII A chceš-li, můžeš srdce zvolna jíst
  18. XVIII Den smutný byl, já ještě smutnější.
  19. XIX A klasy vstávají a klasy rostou.
  20. XX Až v hloubi duše zaslechl jsem vzdech,
  21. XXI Úsměvy naše rozteskněly
  22. XXII V dny přišed smutné, oddal jsem se smíchu.
  23. XXIII Vše smysl má, co těší, zabolí.
  24. XXIV
  25. XXV A slunce ztratilo žáry své.
  26. XXVI Žárné slunce, vyschla všechna tráva,
  27. XXVII Jak starý galejník v románu romantika
  28. XXVIII A stromy měly zlato na korunce,
  29. XXIX Moře se bouří, moře se pění.
  30. XXX Na pravo, na levo svoboden,
  31. XXXI Do mrazu květy vykvetly
  32. XXXII Spi sladce, moje dítě,
  33. XXXIII Ty monológy jsou mi známy,
  34. XXXIV – Žijícím budiž lehký život,
  35. XXXV A lidé chodí klidně okolo
  36. XXXVI V tu krajinu jsem také zabloudil.
  37. XXXVII Z legendy staré – a přec mladistvé –
  38. Prometheus.
  39. Písně z Montblancu.