XXXII Spi sladce, moje dítě,

Viktor Dyk

XXXII
Spi sladce, moje dítě, Spi sladce, moje dítě,
 spí celá tvoje zem’. Spi tiše, až se vzbudíš tím těžkým jejím snem. Spi sladce, moje dítě! Spí celá tvoje zem’! Spi, abys rostlo rychle, a mohlo trpět v čas. A nediv se, že slyšíš dnes příliš tvrdý hlas. Dnes kolébá tě otec, a ten má tvrdý hlas. Z deváté, desáté ruky myšlénky budeš brát, a po Evropě nosit už obnošený šat. Z deváté, desáté ruky myšlénky budeš brát! 51 A oklikami půjdešpůjdeš, kde jiní rovně jdou. Co jiným zcela jasným, bude ti záhadou. A oklikami půjdeš, kde jiní rovně jdou. Nedej se ukřižovat od věčných pochyb svých, cti raděj’ autority v katédrách, v dennících. Bij cizí autority, abys svou vlastní zdvih’..zdvih’... A nerozbíjej hlavu o malichernou zeď. Vyber si zvučná hesla, a to tě spasí, hleď! Tvůj otec rozbil hlavu, a ty měj rozum teď! Tvé děti z desáté ruky myšlénky budou brát, a po Evropě nosit už obnošený šat. Spi sladce, moje dítě! Je nejlíp v Čechách spat! 52
Básně v knize Marnosti:
  1. I Lilie bílé přísahaly.
  2. II I navštívil jsem dobré mládí.
  3. III Já nevím, jak se jmenoval ten mnich,
  4. IV Dnes nevyzval ji věru ani k tanci,
  5. V Let šestnáct bylo jí. A neumřela.
  6. VI Toť jednoduché: Spolu půjdeme
  7. VII Hroby mají svoje práva,
  8. VIII Zavřeny nyní všechny cesty vyšší,
  9. IX Je škoda dnů. Je škoda života.
  10. X Na nebi měsíc chladně svítí.
  11. XI Oh, nedívej se, prosím, na mne!
  12. XII Je ještě čas a všechno může růsti.
  13. XIII Vystřízlivělý jarní proud
  14. XIV Ó, jenom poslyš vichřice jek!
  15. XV Svůj celý smutek nelze nikdy říc’.
  16. XVI Já nevím, jaká ke mně bude zem’.
  17. XVII A chceš-li, můžeš srdce zvolna jíst
  18. XVIII Den smutný byl, já ještě smutnější.
  19. XIX A klasy vstávají a klasy rostou.
  20. XX Až v hloubi duše zaslechl jsem vzdech,
  21. XXI Úsměvy naše rozteskněly
  22. XXII V dny přišed smutné, oddal jsem se smíchu.
  23. XXIII Vše smysl má, co těší, zabolí.
  24. XXIV
  25. XXV A slunce ztratilo žáry své.
  26. XXVI Žárné slunce, vyschla všechna tráva,
  27. XXVII Jak starý galejník v románu romantika
  28. XXVIII A stromy měly zlato na korunce,
  29. XXIX Moře se bouří, moře se pění.
  30. XXX Na pravo, na levo svoboden,
  31. XXXI Do mrazu květy vykvetly
  32. XXXII Spi sladce, moje dítě,
  33. XXXIII Ty monológy jsou mi známy,
  34. XXXIV – Žijícím budiž lehký život,
  35. XXXV A lidé chodí klidně okolo
  36. XXXVI V tu krajinu jsem také zabloudil.
  37. XXXVII Z legendy staré – a přec mladistvé –
  38. Prometheus.
  39. Písně z Montblancu.