XXX Na pravo, na levo svoboden,

Viktor Dyk

XXX
Na pravo, na levo svoboden, Na pravo, na levo svoboden,
 chtěl jsem svou cestou volně jíti. Však osud řekl: Dobrý den! Jen pamatuj – tvé živobytí! Je kompromissem celý svět, verš jeden sluší dobře znáti. U Arnima’s jej tuším čet. „Vám přísahám, o potentáti!“ Tak obmezen i upoután zákonem, mravy, konvencemi, jsem pouze vlastní duše pán, ba obmezen i v této zemi. Tož velkým gestem nejsem jat: zde nutno tichým žárem pláti, chci, věrný sluha, podrývat! „Vám přísahámpřísahám, o potentáti!“ Na ulici se nechci bít; nebije srdce míň však prudce. 47 Žel, odchovaný skepsí cit nevěří heslům revoluce. Na pravo, na levo svoboden! Mně hesla strany málo platí. Nechci znát bohů, nectím jmen. – Vám přísahám, o potentáti! 48
Básně v knize Marnosti:
  1. I Lilie bílé přísahaly.
  2. II I navštívil jsem dobré mládí.
  3. III Já nevím, jak se jmenoval ten mnich,
  4. IV Dnes nevyzval ji věru ani k tanci,
  5. V Let šestnáct bylo jí. A neumřela.
  6. VI Toť jednoduché: Spolu půjdeme
  7. VII Hroby mají svoje práva,
  8. VIII Zavřeny nyní všechny cesty vyšší,
  9. IX Je škoda dnů. Je škoda života.
  10. X Na nebi měsíc chladně svítí.
  11. XI Oh, nedívej se, prosím, na mne!
  12. XII Je ještě čas a všechno může růsti.
  13. XIII Vystřízlivělý jarní proud
  14. XIV Ó, jenom poslyš vichřice jek!
  15. XV Svůj celý smutek nelze nikdy říc’.
  16. XVI Já nevím, jaká ke mně bude zem’.
  17. XVII A chceš-li, můžeš srdce zvolna jíst
  18. XVIII Den smutný byl, já ještě smutnější.
  19. XIX A klasy vstávají a klasy rostou.
  20. XX Až v hloubi duše zaslechl jsem vzdech,
  21. XXI Úsměvy naše rozteskněly
  22. XXII V dny přišed smutné, oddal jsem se smíchu.
  23. XXIII Vše smysl má, co těší, zabolí.
  24. XXIV
  25. XXV A slunce ztratilo žáry své.
  26. XXVI Žárné slunce, vyschla všechna tráva,
  27. XXVII Jak starý galejník v románu romantika
  28. XXVIII A stromy měly zlato na korunce,
  29. XXIX Moře se bouří, moře se pění.
  30. XXX Na pravo, na levo svoboden,
  31. XXXI Do mrazu květy vykvetly
  32. XXXII Spi sladce, moje dítě,
  33. XXXIII Ty monológy jsou mi známy,
  34. XXXIV – Žijícím budiž lehký život,
  35. XXXV A lidé chodí klidně okolo
  36. XXXVI V tu krajinu jsem také zabloudil.
  37. XXXVII Z legendy staré – a přec mladistvé –
  38. Prometheus.
  39. Písně z Montblancu.