Prometheus.

Prometheus.
Bestie! Nepřestaneš? Konservativní příliš element (tak už jsou orlové kleslí?!) – do jater mojich klofáš. Někoho živého vem: dítě, jež rozpíná náručnáruč, nad propast odnes! Zde je mrtvola. Či ti to lhostejno, orle? Ale hůře: nehýbám se. Ne Zeus – přísahám, ne! – celý Olymp nezabránil by, celý Olymp nepotrestal by, – já sám! 60 To všechno pro ten oheň, kterým nyní hospodárně večeři lidé upravují, za zimy ostré mrazy plaší, a na němž kacíř hoří občas, Promethee! Ten oheň plál tobě příliš intensivní, byl’s příliš osvícen. Je třeba dobře hospodařit. „Nic příliš!“ Ten oheň hle, neklidně jak v tobě hoří! Ničivě, nepřátelsky hoří, zrádně hoří, tvou osvětluje malomoc, malomoc bohů, malomoc světů, Promethee! Mohl’s být klidný bez toho ohně. Poznáváš teď – a to tě usmrcuje. Tak osvícený díváš se v moře. 61 Lehcí tvorové tohoto světa mávají křídly a letí. Dobrodruzi se vydávají na cesty: za zlatým rounem, za láskami s rozepjatými rameny jdou. A jiní leží mrtví už, mythy se tvoří nad jejich hrobem. V zápase padli, mají klid. Celý Olymp nepřemohl, přemohlo poznání. Za marné bohy, za marnou lidskost, za marný život já prozřel. Ještě neváhají lháti si lidé, a vášně ještě pobouří nervy, 62 a ještě sofisma kouzlem svým vábí, co ty, Promethee, myšlénkou zabit, kterou’s neunes’, a zabit vzpourou, aniž jsi vytrval, opuštěn ležíš, bojovník poražený, bez štítu – Skácel jsi s modlou svůj vlastní život, podkopal’s základ, budova padá, Promethee! Bestie, orle, nepřestaneš?! 63