ŘÍJEN

Arnošt Ráž

ŘÍJEN
Jsou kostry stromů ohlodány zimou a sehnuty jak pro své listí spadlé. (Já vidím v nich, co čeká na duši mou, až přijdou večery a noci hrůzou schladlé.schladlé.) V těch polámaných žebrech hnízdo ptačí tak ironicky cáry metá z dna. V něm teplo bylo, zpěv – dnes větve vláčí své choré ruce v něm, však do prázdna. Tak přijde noc i na mou hlavu smutnou a celou duší stonat’ bude říjen. Pak touhy vztýčené si samy křídla utnou a v žebrech srdce zbude s uvadlými sny jen – 7