STARÉ DRAMA

Arnošt Ráž

STARÉ DRAMA
Podzimní večery již na město se kladou a mlhy děsí šerou barrikadou. – Mé duše sestro, v nás však jaro zpívá, nám vzchází den, kde jiným snad se stmívástmívá, a v srdci mém se písně rozchvěly. A kvetou moje sny jak listí po alejích, ve stínu chřadnutí rty blouzní o nadějích teplými pocely. – Sestro mé duše! Jak se sladce dřímá v tvém náručí. Je teskno kol a zima a smutek straší v mlhách říjnových. My zapomenem’ – pojď, že konec léta, jsem Romeo a ty dceř Capuletta – ať ve hněv otců hlaholí náš smích! 25