MEZI CIZINCI

Arnošt Ráž

MEZI CIZINCI
Bylo tak mnoho těch, kteří přišli. Odešli všichni od mého domu. Každý se oknem zadíval v jizbu, kterou jsem připravil, nevěda, komu. Nikoho nepřijal práh můj z tak mnohých, krb jiskry nevyšleh’ nikomu vstříc. Měli jen soucit a chladné ruce a já chtěl, ubožák, a já chtěl víc. Chtěl jsem Tvá ňadra s potůčky vlasů, chtěl jsem Tvé tiché oči, jež léčí, Tvé ruce bílé, abych v ně plakal, abych je líbal v slzavé křeči. Chtěl jsem, bys přišla do mojí noci, Ty abys přišla odpustit’ tomu, který tak těžce hřešil. On trpěl a denním chlebem bývalo zlo mu. Jen na těch ňadrech mohl bych plakat’, kde jsem své touhy tušil již zráti, jenom Tvým očím mohl bych věřit’, že se vše ztracené znovu zas vrátí. A jsi tak daleko. Cizí jen přišli, krb jiskry nevyšleh’ nikomu vstříc. Měli jen soucit a chladné ruce a já chtěl, ubožák, a já chtěl víc. – 9