ULICE BÍDY

Arnošt Ráž

ULICE BÍDY
Po cestách lásky naší nehučí lesy. Jsou naše aleje již rozervány chladem a děsí svou prázdnotou a větvemi tak vyzáblými hladem. Tou cestou jdeme my. To z večera bývá, ulicí bídy, kde nás lidé dávno znají a splývá šeď jejich myšlenek do našich snů, jež naříkají. A není láska naše ironií hladu, jenž zevšad šklebí se a ve všech oknech sedí; s tesklivou písní o západu my někam choří jdem, podzimních smutků odsouzenci bledí. 26