SEN

Arnošt Ráž

SEN
Večerní, dlouhá idylla, má duše tak ji vysnila: Na širém nebi vzkvete len a žlutý měsíc u oken. Já pak Vám tiše řeknu: Ty. To budou lampy shasnuty a měsíc zádumčivý jen se bude toulat’ u oken. Šero se zjiskří polibky a změkčí kyvem kolíbky, tré duší splyne v sladký sen a měsíc vzdychne u oken. – E: av; 2005 32