POSLEDNÍ RADOST.

František Soldan

POSLEDNÍ RADOST.
Už tě nemiluji, už tě nemám rád, už se mohu na tě klidně zadívat. Už tě mohu potkat z nenadání, sám, srdce nezabuchá a líc bledou mám. Nemusím už čekat, kudy chodíváš, lhostejno mi zcela, když se nedíváš. Už si na tě v bdění nikdy nemyslím, a když sním, tak věci zcela jiné sním – Už tě nemiluji – Jak jsem tomu rád, že jsem přece přestal tebe milovat! 17 Rozbírám tvá slova, jež jsi řekla kdys’ – co si při tom myslím, neuhodla bys. Posuzuji slova, posuzuji čin, ani netušíváš, co nacházím vin. Nezlobím se pranic. Dávno nežárlím. Lhostejno, co tuším, lhostejno, co vím. Kdybys nyní chtěla dáti mi svůj smích, byl bych, na mou věru, jistě v rozpacích. Nic od tebe nechci, nic ti nechci dát. Nekonečně rád jsem, že tě nemám rád. 18
Básně v knize Faunovy melodie:
  1. JARO.
  2. STOPA.
  3. JARO.
  4. ŽILI JSME.
  5. ŽAL.
  6. VZPOMÍNKA.
  7. STUD.
  8. VZPOMÍNKA.
  9. ZHNUSENÍ.
  10. POSLEDNÍ RADOST.
  11. VZPOMÍNKY.
  12. PŘI OHNI.
  13. VZPOMÍNKY.
  14. ZTRACENÉ CHVÍLE.
  15. FAUNOVA ELEGIE.
  16. VEČER.
  17. VÍLY.
  18. VYBÍDNUTÍ.
  19. PÍSEŇ.
  20. PADAJÍCÍ KVĚTY.
  21. TOUHA.
  22. SPLYNUTÍ DUŠÍ.
  23. PŘÍZRAK.
  24. KVĚTY VIL.
  25. PŘEDTUCHA.
  26. NEZNÁMÁ.
  27. OMÁMENÍ.
  28. NOVÉ CESTY.
  29. VĚDOMÍ.
  30. PO ZÁPADU.
  31. POZDĚ.
  32. SLZY.
  33. MARNOST SETKÁNÍ.
  34. UTAJENÉ SLZY.
  35. CIZINKA.
  36. PÍSEŇ.