VEČER.

František Soldan

VEČER.
Les ztemněl již a někde v dálce houká výr a mezi skalami se honí netopýr. U brodů veselo, tam koupe se dav vil – Tak bych tam rád, tak rád dnes zase zabočil a s nimi koupal se a v dálku pak se smál – A nejdu. Je mi tak, jak bych se všeho bál. Já se svou touhou zde a k bezstarostným těm, do středu nahých vil. – O, jaký blázen jsem! – A přec bych tam měl jít. Je mnoho jich tam as a mají pevný prs a rozpuštěný vlas a kterás chtěla by se chvíli nechat nést do hloubi lesa, kams, po spleti lesních cest a s okem zavřeným by chtěla poslouchat o lásce sžíravé, jíž má ji kdosi rád. A temno bylo by tam u těch černých skal, snad jenom netopýr by tiše zapískal. A smál bych se tam s ní, les smál by se tam též – A – rozum směje se: „Vždyť ty tam nepůjdeš“.nepůjdeš.“ 25