JARO.

František Soldan

JARO.
Táhlé pruhy lučin krví zarděly se. Tlumy poupat v trávě vzeply hlavy žluté. A v mé duši ještě všude stráně lysé, bolem vysušené, záštím sežehnuté – Procházím se lesem, plaším zvěř svým krokem, směji se tak teskně v temnu lesních samot, v hladi lesklé shlížím tvář svou nad potokem, jak ji zděsil náhle vlastní nohy šramot. 7