I. SCÉNA V PŘEDSÍNI.

I.
SCÉNA V PŘEDSÍNI.
Za členy „Máje“ přijati pp. M. Fučík, Em. šl. z Lešehradu, Zika-Borotinský.
(Prvý, druhý, třetí autor sedí sklíčen, s výrazem nervosního očekávání... Ponuré ticho. Prvý autor chopí se konečně po trapné pause slova:)
Doposud mne časem děsí, tovaryše můj, vzpomenu-li na Secessi, tovaryše můj. Chmuří to mou existenci, jak jsem upad’ v dekadenci, tovaryše můj! Druhý: Ještě hůř to se mnou stojí, tovaryše můj, slyšels něco o „Rozvoji“, tovaryše můj? 65 To jde se mnou, kam já půjdu, psávalť jsem tam pro ostudu, tovaryše můj! Prvý: Jedna věc můj jasní smutek, tovaryše můj! Ještě v čas jsem k slunci utek’, tovaryše můj! Snad by přec si toho všimli, vůbec nepsat přislíbím-li, tovaryše můj! Druhý: Nepíšeš nic, píší mnoho, tovaryše můj; svět nic stejně nemá z toho, tovaryše můj! Prolezl jsem staré, mladé, nemožný jsem nyní všade, tovaryše můj! Prvý: Talent přiznat nebyl sveden – tovaryše můj! – v celých Čechách kritik jeden, tovaryše můj. Byť mi ho však nepřiřknuli, uznali mou dobrou vůli, tovaryše můj! Druhý: Talent přiznat přec byl sveden, tovaryše můj, 66 v celých Čechách kritik jeden, tovaryše můj. LeckdaLeckdo byl však nestydatý, vytýkal mi plagiáty, tovaryše můj! Třetí: Přijmou-li vás, říc’ se nedá, tovaryše můj. Ale se mnou třikrát běda, tovaryše můj. Opsal jsem já – malá chvála – verše jakés od Dostála, tovaryše můj! Druhý: Blahoslaven budiž třikrát – tovaryše můj! – Dostála kdos’ umně vykrad’, tovaryše můj! Pravíť pořekadlo denní: Těžko bráti, kde nic není, tovaryše můj! Prvý: Mistr, hle, jde vyjasněný. Druhý (chvějícím se hlasem): Tovaryše můj! 67 Mistr: Přijati... jste všichni členy. Třetí: Tovaryše můj! Mistr: Ruku k ruce, k páži páže, Čechy zvykly na blamáže. Prvý (kývá): Tovaryše můj! Všichni: Jeden chlív a mnoho ovcí, tovaryši mí! Sem, ó čeští rýmolovci, tovaryši mí! Čí už firma špinavá je, ať se stane členem „Máje“, tovaryši mí! Listopad 1902.
68