RODINNÁ HISTORIE

RODINNÁ HISTORIE
Náš dědeček – bůh nech ho klidně spát – byl furiant. A zahromoval rád. Svůj tvrdošíjně vedl spor, houževnatý byl jeho vzdor. Když smlouvali a nabízeli, on na svém trval zatvrzelý. Když pokoj nedal, dali mu kdys o jeho právech spis. Pak šli se na to vyspati a řekli, že spis neplatí. Žár dědův vzplál zas nezdušen, persekucemi nezkrušen. Jenom že spor se dlouho vlek’ a kdysi umřel dědeček – – Syn jeho starší, bodrý náš strýc, o světě věděl víc. Páni jsou páni, člověk se brání a neubrání. Na místech vyšších znal on, co se říká. Drobečková politika je více nežli nic. 214 Náš tatík udeřil do toho pěstí: S drobečky nemáme štěstí! Klesáme stále v ceně. Stále nám dávají méně, couváme málem – Mluviti budeme s králem! Což nám kdys o našich právech nedal spis? – Tak mluvil tatík jako děd za mladých let. Ale když přišel na místo strýce, zmoudřel ještě více – Páni jsou páni, člověk se brání a neubrání. Náš úkol dějinný dle božích soudů chrániti tuto starou boudu. Prohrajem’ kozu, prohrajem’ kravku, čtyryapadesát požadavků! Dali mu něco, pak zase vzali, pak stále více ubírali. Časem si tatík dup’. – Což jsem hlup? Rozbiju statek celičký! Držte mne, lidičky! – 215 Že ho už znali, jen se mu smáli. Nyní tu sedíme v skrytu, v paláci blahobytu. Pod jeho krovy smějem’ se tatíkovi: – Otče milý, čím vás to tehda opentlili? Kam jdete nyní utírat kliku, tatíku Kondelíku? Hezké to, tatíku, nesete smetí. Ještě že máte moudřejší děti. Hloubáme, táto. Před námi vždy nové rostou programy. Chybu jsme poznali. Abych tak řek’, vinu má furiant dědeček. Neměl sil utrácet v boji planém. Vědět moh’, že nic nedostanem’. My už to víme, táto milý. My už svůj program prohloubili. Vše lépe půjde na jisto až opíšem jej na čisto... Hledíme pyšně na dny, jež zašly. Už třetí jméno jsme pro stranu našli... 216 Vesele u nás je, milí bratři. Celý svět s úctou na nás patří. Dle božích soudů držíme boudu. Jasná je líc. Víme, co chceme. Nechceme nic... A to snad dostaneme – Smějem’ se, mluvíme učeně. – – Reskript visí na stěně – – Květen 1905.
217