PROLOG „DONA QUIJOTA V ČECHÁCH“

PROLOG „DONA QUIJOTA V ČECHÁCH“.ČECHÁCH“
Strnulou jedu krajinou, na pravo, na levo lesy. – Kdyby té mlhy nebylo, která tak dusí a děsí. Silnice stoupá, kroutí se pod sluncem matného svitu. A celá leží krajina v střízlivém koloritu. Přicházím z jihu. Žilami proudit krev přestává žhavá. Cos bouří ještě – ozvukem – a pak to dokonává. Chiméry mizí a vise mé na jihu nespoutané. V střízlivém kraji severním střízlivým člověk se stane. Něco tě chopí, promrazí do hlubin horké tvé duše. Díváš se do kraje ospale a kůň tvůj ospale kluše. Ospale hučí lesy tu, ospale tráva tu svadá, 189 ospale vášně bouří tu, a meč tvůj ospale padá – Prokletým smutkem té krajiny oko tvé pomalu zvlhá. Mlha se rozlezla po vrších, zlá, ironická mlha. Ta mlha kreslí: „Labyrint“ „Minotaur“ (přeci tak sluje?)sluje?). Tisíci hrady vzdušnými tu bídu paroduje. Do hlavy volné poznání vážně a bolestně vstoupí. Je Dulcinea vulgární a Sancho Panza hloupý! A tys byl komický fantasta, poctivý, řeknem’řekněm’ k tvé chvále. Mlha však hrady vzdušnými tě paroduje dále, tíživým lítostným pocitem srdce že počne se třásti. – Vystřízlivělý Don Quijote vrací se do své vlasti... 1899 – 1900?
190