PÍSEŇ LOVCŮ

PÍSEŇ LOVCŮ (Květnové číslo „Máje“.)
V levici péro, v pravici pušku přišli jsme sochy postavit bůžků. Obloha nad námi rudě plá blesky, ve jménu Páně jdeme v svět český na lov, na lov! Lovíme, číháme: přísně to neměř. Jde při tom, brachu můj, o hlavu téměř. Na rtech tvých výčitka, příteli, němá, že člověk neztratí, co vůbec nemá? Na lov, na lov! Ze skromných narážek, příteli, vyčti, jak jsme my spiklenci heroičtí. My jsme si přisáhli snést každou muku. Hrom bil, druh po druhu podával ruku: na lov, na lov! Noc onu památnou vidím jak dneska. Přísahal Adámek, přísahal Breska, Hovorka, z Finberka, Konrád a Klose, všechno, co geniem jmenovalo se: na lov, na lov! 76 Přísahal Kuchař, Müldner a Sova, přisáhla Pavla Maternová, Pippich, Ruth, Šebek, Brodský – byl bledý! – a Štech, ten přísahal naposledy: na lov, na lov! Národe šlapaný, jaká to těcha! Žižky sic nemáš už, ale máš Štecha. Září jak slunéčko do české psoty, shání jak včelička anekdoty – na lov, na lov! Bijem’ se ve dne a bijem’ se v noci, reptilním tiskem se nedáme zmoci. Národe Nerudův, vládneme tady pro Škampy, Fučíky, pro Lešehrady. Na lov, na lov! Květen 1903.
77