ONĚGIN ČILI ZÁVORKOVĚJŠÍ BALADA

Viktor Dyk

ONĚGIN ČILI ZÁVORKOVĚJŠÍ BALADA
I. I.
 Luh Rusie se zazelenal pestrý, (sloh prostý není ještě pohana!). Po boku svojí Gartenlaubesestry (tvrdí tak Puškin) žila Taťana. Dík ochotnému odúmrtí strýce (je slušno znáti svoje úkoly!) stal Oněgin se (blaseován sice) nad statkem pánem, ba i nad poli. Sousedem jeho občan stal se Lenský, (hrál okresního roli básníka), tak říkajíc duch byl to Göttingenský. (U nás by ctil Tomáše Garrika!) Že setkali se za saisony letní, nad tím ni skeptik příliš nedumá (– já nechci býti příliš indiskretní a nevím, pokud Puškin pravdu má). Luh Rusie se zazelenal pestrý, (sloh prostý není ještě pohana!), Lenský se chytil Gartenlaubesestry, pro Oněgina vzplála Taťana. 135 (Zde duší táhne melodie snívá – ó kouzlo něhy, plné nádhery! – můj přítel ji do omrzení zpívá: je z Čajkovského krásné opery!) Taťana psala Oněginu psaní, (ta scéna s chůvou slečny rozpláče), horoucí tužby, čisté milování (pro děti psát to nelze jináče!). Chůva to psaní Oněginu nesla (poštovní tehdy vázla doprava!), zív’ Oněgin jen mrzut: „N’ est-ce que cela?“ a odmítl ji (tak se říkává). Zbožňovalť v mládí mnohou krásnou nožku, a mnohou Fryné srdce nadšeno. Jak ruina on připadal si trošku (snad myslil ale hlavně na věno!). Byl fascinován jiným zjevem děvím, jejž obeplouvá dravost žraloků? (Jak ti sem přišli, určitě sic nevím, však moje báseň roste o sloku). Taťaně v srdci hlodá bolest věčná a ponuré se staly případy: Flirt Oněginův (Gartenlaubeslečna!), pan Lenský žárlí v stylu ballady! 136 Zde došlo, tuším, k nepříjemné scéně. (Cituji stále pouze Puškina.) Vyzývá Lenský soka rozhořčeně (příčina byla vlastně nevinná). Souboj měl průběh nepříjemný dosti (litovat toho ovšem dlužno je): pan Lenský zhynul shodou okolností (dej jemu Pán Bůh v hrobě pokoje!)pokoje)! Oněgin ovšem z dohledu pak zmizel. Šel život luhem Rusie dál tich’... (Já pečovat měl znamenitou svízel o dekoraci srdcí zlomených...) II. II.
 Oněgin dále obligátně bledl (v tom tušil ovšem pravou noblesu). S Taťanou osud po letech ho svedl ve hlavním městě, někde na plesu. To děvče snivé, dobré, roztoužené šlo přesnou cestou čestných našich dcer. Choť knížecí – zda ona zapomene? To není v slohu balladických sfer. 137 Se spleenem v srdci, bledý obligátně, stál Oněgin, chut neměl do tance. Zřel Taťanu tu (vypovím vše chvatně), po boku španělského vyslance. V tom ovzduší ho mocně láska jala (sám kníže choť je spolu představí!). Ve starém stylu touha jeho vzplála (bled’ při tom víc, jsa stále dumavý). Na konec k Taťaně vnik’ do komnaty (odvážným pouze přeje Štěstěna!), našel ji v slzách, nadějí zas jatý, žel, její ctnost je příliš kamenná. Pohnutím (ovšem) hlas jí málem uváz’ (ta situace vždycky bolestnou): „Já milovala a já miluji vás, zůstanu ale ženou počestnou!“ Kdo chcechce, ať věří, Puškin to tak říká (jediný pramen historie té). A do komnaty seriósně vniká nenový effekt zjevu knížete. V příběhu onom napsáno je takto (rek obligátně dále bledne ti!), já řek’ bych o tom: dolus inest facto – balladu kdybych nepsal pro děti! 138
Básně v knize Satiry a sarkasmy (in Spisy Viktora Dyka, svazek 7):
  1. DĚTSTVÍ VELIKÉHO MUŽE
  2. POUČNÁ PÍSEŇ PRO MLÁDENCE A PANNY, ZVLÁŠTĚ PRO MITHRIDATA
  3. FANTASTICKÁ POVÍDKA
  4. POZVÁNÍ K PŘEDPLACENÍ
  5. FRAGMENT Z „DONA QUIJOTA V ČECHÁCH“
  6. DOPIS
  7. ***
  8. PÍSEŇ POETOVA
  9. QUO – USQUE ZPÍVÁ:
  10. PÍSEŇ O MEMOIRECH
  11. ***
  12. SEN DRAMATIKŮV
  13. I.
  14. II.
  15. III.
  16. IV.
  17. V.
  18. VI.
  19. VII.
  20. VIII.
  21. IX.
  22. X.
  23. XI. F. V. KREJČÍ.
  24. XII.
  25. XIII.
  26. XIV.
  27. XV.
  28. XVI.
  29. XVII.
  30. XVIII.
  31. XIX.
  32. XX.
  33. XXI.
  34. XXII. J. K. ŠLEJHAR.
  35. XXIII. M. MARTEN.
  36. SONET PLAGIÁT
  37. I. SCÉNA V PŘEDSÍNI.
  38. II. SCÉNA REDAKČNÍ.
  39. III.
  40. KUPLET DIDAKTICKÝ
  41. PÍSEŇ LOVCŮ
  42. WATERLOO
  43. JEN JEDNKRÁT JSEM GIROVAL
  44. JINÁ PÍSEŇ PRO MLÁDENCE A PANNY A JICH SRDCE
  45. MUDr...
  46. RICHARD PRINN
  47. TRAGICKÁ PÍSEŇ O ROMANOPISCI, KTERÉHO, AČ NEVŠEDNÍ MRAVNOSTÍ OPLÝVAL, NICMÉNĚ NIKDO PŘEČÍSTI NEMOHL
  48. PÍSEŇ REPTROSPEKTIVNÍ
  49. SLAVNOSTNÍ SCÉNA*
  50. PÍSEŇ NOVÉHO KURSU
  51. KANDIDATURA
  52. PAN POSLANEC
  53. Subjektivismus.
  54. „Otec Kondelík.“
  55. Hloupý Honza.
  56. K situaci – –
  57. Povzdech.
  58. SONET APOSTROFA
  59. BALADA
  60. BÁSNÍKŮM, JATÝM TOUHOU ROMANTICKOU...
  61. MELANCHOLIE
  62. MOTIV HISTORICKÝ
  63. JEDNOMU Z MNOHÝCH
  64. EPIGRAM NA CITÁT Z PUŠKINA
  65. V TĚCH VERŠÍCH PARFUM...
  66. PÍSEŇ SENTIMENTÁLNÍ MAŠKARY
  67. DOPIS
  68. „POSLEDNÍ, DÍTĚ MÉ, PÍŠU TI LIST“
  69. ONĚGIN ČILI ZÁVORKOVĚJŠÍ BALADA
  70. DIDAKTIKA
  71. KAPITOLY Z KONKRETNÍ LOGIKY
  72. REPLIKOU
  73. NOČNÍ ELEGIE
  74. TOMU, JENŽ MNE NAZVAL THERSITEM
  75. TO JARO TESKLIVÉ...
  76. ZÁHONY ZDOBNÉ, KOREKTNÍ...
  77. FIGURKY STOJÍ
  78. STARÝ DOJEM
  79. TŘI ŘADY OKEN...
  80. PO LETECH V DOMĚ
  81. REMINISCENCE
  82. APOSTROFA NEŠTĚSTÍ
  83. GLOSA SARKASTICKÁ
  84. FRAGMENT ROMÁNOVÝ
  85. HVIZD VLAKU
  86. JARNÍ CHVÍLE
  87. VEČER PŘED ODCHODEM
  88. PÍSEŇ TRAGICKÁ
  89. KALNÝ DEN
  90. V SOUMRAKU
  91. ZLÝ VÍTR
  92. SONET ALTRUISTNÍ
  93. TOUHA ZIMY
  94. NA POSLEDNÍ STRÁNKU
  95. PROLOG „DONA QUIJOTA V ČECHÁCH“
  96. SLOVA NOČNÍ
  97. SEN SENTIMENTÁLNÍHO VOLTAIRIÁNA
  98. EPIGRAM
  99. VÁNOČNÍ
  100. TRILOGIE
  101. KRKAVEC ČEKÁ V DŮVĚŘE
  102. IN MEMORIAM
  103. PÍSEŇ BIBLICKÁ
  104. NOC TMAVÁ, TESKNÉ ECHO –
  105. ***
  106. I. (Březen 1891.)
  107. II. (Leden 1905.)
  108. RODINNÁ HISTORIE
  109. PARNASISTNÍ ROMANCE
  110. DOJEM
  111. ZJEV
  112. RUDÝ PRAPOR
  113. DOBŘÍ LIDÉ
  114. Sen