DVA TÁBORY.

DVA TÁBORY. 13. července 1420
Dva tábory dělí šumnými proudy Vltava řeka – koho z nich vítězství čeká? Nad zelenými stráněmi na pláni v šíř i dál svůj tábor má Zikmund král. To nová jsou města, větší než v údolí Praha, jen bez chrámů, věží, jen bez řeči, kterou se ozývá minulost a která je srdcím drahá; v nich tisíce ulic bezpočtem stanů běží a ve stanech mnohý host, ten v nádherném rouchu, ten v brnění, s vojskem svým pánové vznešení – a na hrudi každého hořeti zříš Kristův posvátný kříž. Naproti za řekou nevelká hora se zvedá, po bocích vinice, kde vrchol se zdvíhá nejvíce, dva sruby se bělají, viničná věž se šedá; hrstka v nich bojovníků a bojovnic, brnění nemají, nic než cepy a kamení jejich zbroj, Žižka jich vůdce jednoho oka, jímž měří soka – tábor to neurozených, malých, 26 nadšení jejich zdroj Kristův je posvátný kalich. Večer se šeří, Vltava dole vody své valí, vánek je čeří, nad ní, než ohně se rozhoří, dva tábory na dálku hovoří: širá zde Letná, tam hory Vítkovy výška, zde Zikmund, tam Žižka. – Hoj, kacíři, zítra svou silou na tebe udeřím a zdrtím tě v prach! – Nevěřím, nevím, co strach. – Nevěříš? Necítíš bázně? Však zítra z mé krvavé nevyjdeš lázně, to nebude jen jak u Benešova. To příval se na tebe přižene z celého světa jak povodeň, která se valí znova a znova, všecko, co v cestě jí, smetá. Tak smete i tebe s Vítkova v Špitálské pole, pak vrhne se na Prahu v dole, z ní po celé zemi se kacířské rozlije, vše vyhubí Husovo semeno, vše kalichy rozbije, jak se svaté stolice Petrovy souzeno – zas Čechům se pod křížem podávat bude jen bělostná hostie, 27 a plod, jenž na kameni českém po věky zrál, Zikmund utrhne král. – NužNuž, jen ať přijde, ať sáhne tom po plodu, pod stromem čekají strážci Husova národu. – Blázni! Zda hrstka vás celému světu odolá? Zda jste slyšeli Zikmunda krále přísahu, že nechce vás zkrotit jen dopola, že udeří na Prahu, že celé království zhubí a v popel obrátí, když k Římu se nevrátí, že celé vás kacířské plémě vyhladí a cizím národem osadí zem českou od Sněžky k Šumavě, potřenou krvavě? – Však, že jsme slyšeli jeho přísahu hříšnou, do dálky slyšnou, my tu stojíme, abychom bránili země, abychom bránili kalicha Páně, abychom hájili pravdy boží. Jeho že slova k nám z dálky duněla temně, my jsme hotovi za ránu k ráně, za pravdu každý rád život složí. – Tábore šílený, pomni, že proti vám stojí tábor, podobný národů roji: vidíš tu Uhry, Chuny a Jasy, Rakousy, Bavory, Franky a Sasy, 28 národy, co jich zrodila Evropa – vše tu je na vás a hrob vám vykopá. – A kdyby svět celý k vám v tábor se sběh, zde stojí Čech! – Však i v našem jsou táboře Češi. – Zrádci jsou, na soud přijdou, že hřeší. A největší hříšník je vede svou dlaní: na českém slunci se hřál, Antikrist král, zrádce Pána Boha i svatého Písma jeho, násilník panen i paní, žhář a vražedník, zhoubce českého jazyka ctného. – Marně skřípete zuby, nemá hříchu, kdo kacíře hubí. Že kříž na se vzal a proti vám vojny pochodeň vzňal, papež, náš otec, vše hříchy s beder mu sňal. – Jeden jest Otec, jenž dopouští i odpouští. K tomu se modlíme s praotců líchy za svoje hříchy; k tomu se modlíme, nežli se oddáme dílu, aby dal sílu k zápasu s ryšavou příšerou, s drakem o sedmi hlavách a s korunou sedmerou. 29 S toho velkého Otce milostí se moci tvé, Zikmunde, nelekám, před Ním jen poklekám věře, že pravdu svou z moci tvé vyprostí. Ty si měj hříšného papeže za otce a církev římskou měj za matku – nám Otcem jest všeho života původce, jeho se oddáme svatému úradku; a římská nám církev jen macechou bude, zdvíhá-li kříže znamení v ruce krvavě rudé, aby k nám za hříchů odpustky přes naše prahy vodil našeho jazyka vrahy, aby řeč naši, jako kdys v Prusech a Míšni, vyhnali křižáci hříšní, by nám s ní boží pravdu odňali svatou, za kterou Husa jste spálili hranicí vzňatou. Přijďte si – Žižka se nepřátel neleká, na množství nehledí; za českou zem a za pravdu Syna Člověka povede nás, ať šedí jsme, nešedí. Před Bohem samým jen pokorní zatkneme klanici za škorni, o boží při i o svou se budeme bít, na pravdě boží budeme mřít. Všichni, kdož mohou pro starost, pro mládí, vzhůru jsme na každou hodinu, praporu s kalichem nikdo z nás nezradí, sic přeběda zlosynu. Přijďte si, ať se vás mraky k nám valí, staneme proti velikým malí – 30 přijďte si za noci nebo za doby přijďte denní, staneme proti oděným neodění, proti mnohým staneme nemnozí, počet nás nezhrozí: doufajíce v Boha, jsme již hotovi – On za nás odpoví! [31]