ŽIŽKA SE BLÍŽÍ!2. října 1421 Žižka se blíží!...Ta zvěst jak vítr, jenž náhle vstal,táborem letí vojska s rudými kříži,jakého ještě neviděl svět.Sám kardinál do Čech se přichystal,kurfirštů pět,arcipastýři církve Petrovy,falckrabí, knížata svaté německé říšev nádheře, záři a pýševětší, než slovem se vypoví,a vojska, že nelze ho sečísti –by kacíři nečistíkonečně před svatým otcem sklonili témě,neb shlazeni byli s povrchu země.Však neřest kacířskou horlivě hubí a ničípobožní křižáci:marně prokletá ústa k nebi o pomoc křičí,co srdce krvácí –Bůh kacířů neslyší,dal zbožným je křižákům v plen,i muže, i ženy, nejnižší, nejvyšší,i děti, oči jak len.Každé noci jejich si chatami svítí,pálí dědiny jejich a města,by bylo zříti,kudy jest křižáků cesta,vojínů, věrných církvi, přesvaté matce.42Teď zde táborem leží okolo Žatce,že konce mu oko nedohlédne –před jeho velkostí sláva blednei táboru, s kterým Zikmund leh u Prahy loni.Před tou mocí se odpor kacířů skloní...Žižka se blíží!...Ta zvěst letí od stanu ke stanunejčistších křesťanů,zdobených svatými kříži.S ní plíží se v tábor pobožných křižákůpodivná mátoha:vůdce bez očí, slepý, bez zraku...Vari, příšero ubohá!Vůdce slepý, kdys Říma a Zikmunda škůdce,jen slepých jest vůdcea s nimi do jámy padne, kterou jim kopávojsko křižácké, jehož stopana dél a na šířiznačena spáleništi,muži a ženami, starci a dětmi zsinalých tváří,mrtvými kacíři.Toť obraz, jaké jest příštícelých kacířských Čech.V požárů zářidojde jim dech...Žižka se blíží!...Ta zvěst jak dech morové nákazyod muže k muži, od srdce k srdci se plíží43a divná ji vidina provází:vůdce na bílém koni,přes oči rouška se vine,hlava se mírně na stranu kloní,palcát v pravici, v levici uzda –a bojovníkům svým kyne,kam se mu uzdá,jak prázdné by důlky i rouškou zřely,kam táhnout, kam namířit střely...Před ním kněz nesa monstranci,nad ním korouhev bílá s kalichem rudým,za ním kacířské země obránci,bohatý s chudým,pán i kdo pole radlicí oral,v půdy chvěnívozové hradby hřměnía tisíců hlasů ponurý chorál:Kdož jsou boží bojovnícia zákona jeho,prostež od Boha pomocia doufejte v něho,že konečně vždycky s ním zvítězíte...Což křižáků bezpočet Boha neprosil?Když hranice přecházel kacířských Čech,zda kardinál v modlitbě zraků svých nezrosil,zda biskupi, kurfiršti, markrabíořů svých nezastavili spěch,zda pěšky zkroušeně nepřešli horské úžlabíhlasitě, víc a více44Boha o pomoc vzývajíce?A Bůh také zřejmě při nich stál:však cestou ni jediný kacíř na živu nezůstal,nikde jim s cepy nepostavili se husitští mlatci,že pronikli volně až k Žatci.A teď prý Žižka se blíží!...Ta zvěst jak tisíciramenný polyp se vinetáborem, v nitro stanu se hříží,prsa svírá, že srdce v nich hyne,a vůdce i s vojskem marně se znamená kříži.Z prsou uniká víra,když příšerné chapadlo mocně je svírá,že tají se dech.Pryč z kacířských Čech!Slepý zde vidí,mocí neznámou vítězství klidí,že žádná moc světa mu neodolá;jen zvolá:„Braň svou rukama chutnejte“ –a vzlétnou strašlivé cepy,kam dopadnou, všecko je v střepy.Spaste se, prchejte!Komu je život milý,kdo chce spatřiti vlast svou a rodinu,prchni v tu hodinu –běda všem, kdo by tu zbyli!Táboři, Pražanénebudou nikoho živiti –prý jsme vraždili krutěji nežli pohané.45Mstitel se blíží,slepýma očima zasvítí –před ním jde od hory Vítkovy sláva,obrovská jeho vidina vstáváa svědomí tíží,hrůza z ní vane a děs,spor divných citů a směssváří se v dušia tísní a kruší,že slábne duch:Je ďábel s ním? Bůh?Tak nebo tak, zpátky do Němec vzhůru,nežli se přižene v ďáblů či v andělském kůru!Zapalte stany!Rychle! Dejte se v ochranu přesvaté Pannya nejbližší cestou do Němec domů,do Bavor, do Falce,než zaduní vozy jak zahřmění hromua blesk než dopadne na hlavu ospalce!Hoj, Žatečtí ze bran se hrnou –snad Žižka se opravdu blíží!Pryč, nežli před ním údy v úžasu ztrnou,než před ním se k zemi koleno sníží,než v nezdolné jeho moci padneme kruh!Pryč, ať je s ním ďábel – či Bůh...[46]